Areál byl rozvržen symetricky, ale s možností nových přístaveb při rozšiřování dolu s narůstající těžbou, budovy dostaly náročně řešení fasády, kombinující omítané plochy s články v režném zdivu. Důl vedl inženýr Siegfried Hochstetter, roku 1913 zde pracovalo 700 osob, ale při denním výkonu 1700 tun jich bylo zapotřebí 1500. Na pravé straně závodu od hlavní silnice se nacházely podél dlouhé chodby kanceláře důlních, dále cáchovna, rozlehlá budova šaten a koupelen a před schodištěm, které stoupalo k ohlubním obou jam, se nacházela lampovna, ambulance a koupelny důlních. Těžní jámy byly přístupné od schodiště po krytém železném mostě, na který navazovaly třípodlažní budovy nad vstupem do podzemí. Nad každou jámou stála ocelová příhradová těžní věž 32 metry vysoká a do dolu se sjíždělo pomocí dvouetážových výtahů rychlostí 12/18 metrů za sekundu. V centrální části závodu se nacházela elektrocentrála, patrová hala postavená rovnoběžně s hlavní silnicí, ve které byly na počátku umístěny tři turbosoustrojí, spojená přímo s generátory Siemens – Schuckert o výkonu 500 + 275 + 800 kW, s možností montáže další dvou. Z obou stran k ní přiléhaly kolmo dvě haly pro dvouválcové těžní stroje 2 x 1200 HP (před touto budovu se původně rozkládal park s bazénem, o něž se staral závodní zahradník). Obě jámy spojoval železný most s třídírnou a prádlem, kde se uhlí čistilo suchou i mokrou cestou, a jejíž zařízení vlastní konstrukce dodala strojírna Braum ve vestfálském Herne. Severně nad prádlem bylo odvalové hospodářství, kalové rybníky a sedmikolejové nádraží s remízou, spojené závodní vlečkou dlouhou 2 kilometry s tratí Plzeň – Furth im Wald. Severně od elektrárny byly přistavěny tři halové objekty. Původně využité jako kovárna, zámečnická dílna a sklady materiálů. Ve východní části se nacházelo dřeviště s pilou, dobře dostupné z vlečky a hlavní silnice. Všechny ocelové konstrukce včetně krovu budov, byly příhradové, nýtované, a dobře odolávaly nárazům, které vznikaly při provozu. Roku 1924 byla původní kotelna umístěna vlevo od strojovny, rozšířena a doplněna novou elektrocentrálou o výkonu 18,5 MW, napojenou do veřejné rozvodné sítě a. s. Západočeské elektrárny v Plzni a Elektrárenského svazu severopošumavských okresů ve Stříbře, budova dosahovala shodné architektonické členění jako stavby předchozí. Původní dva 60 metrů vysoké komíny doplnily dva o výšce 85 metrů, na nejjižnějším se nacházela vodní nádrž. Do konce 70. let byla vyrabována zařízení obou těžních jam a prádla, sneseny obě těžní věže a těžní jámy zasypány materiálem z blízkého odvalu, který dosáhl výšky přes 100 metrů, a bylo potřeba jej snížit. Roku 1995 byly v rámci útlumového programu zbořeny těžní budovy, strojovna, kotelna s elektrocentrálou, prádlo a tři již nepoužívané komíny (čtvrtý komín byl zbourán již 1975 z důvodu statického narušení).