Počátky domu č.p. 1354 klademe společně se symetricky umístěnou salou terrenou do roku 1672. Východní průčelí obou staveb spojuje, a to ne jen stavebně, ale především architektonicky, horní brána Dlouhé jízdy. Spolu s obvodovým zdivem Dlouhé jízdy tak vznikl tvar T, pod jehož rameny na východní straně zbylo severně od komunikace místo na Růžovou zahradu a jižně od komunikace na jízdárnu a střelnici. Jízdárna sestávala ze tří úseků : z rozlehlé nekryté plochy na východní straně, ze středního úseku s krytým obvodem a vstupem z Dlouhé jízdy a z domu (nyní č.p. 1354) na západní straně. V první polovině 19. století došlo k zaklenutí předního traktu v přízemí a pravděpodobně i předělení jednotlivých traktů na místnosti. Drobné zásahy druhé poloviny 19. století a nové řešení průčelí vystřídalo v prvních desetiletích dvacátého století nadezdění patra domu a jeho nové zastřešení (opět valbovou střechou). Tato úprava asi souvisela se zvýšením podlahy patra, které si vynutilo zvýšení okenních parapetů. Výšku oken nahradilo po odstranění původní okapní římsy nadezdění a zvýšení stropu. Hlavní průčelí této patrové obdélné stavby s předním a zadním traktem se obrací do komunikace za horní bránu Dlouhé jízdy. Stejnou výškovou úroveň zachovává i pravé boční průčelí, nahlížející do nádvoří před Medvědím příkopem. Zadní průčelí klesá o úroveň podlaží do terénu jižního svahu a stejně by se uplatnilo i průčelí pravé, které však je téměř celé překryto střední částí úseku jízdárny, tzv. Tyršovým domem. Architektura Tyršova domu je provázána s domem č.p. 1354 střechou, přesahující v současné podobě nad západní zástavbu středního úseku Průčelí jsou omítaná, zdivo sestává z pravidelných hrubě přisekaných pískovcových kvádrů. V menší míře kvádry nahrazují drobnější lámané pískovcové kameny a cihly různých rozměrů Spáry vyplňují šíbry převážně ze střešní krytiny, ať již keramické prejzy či přírodní břidlice, nebo zlomky čediče a znělce . Zdivo je kladeno na maltu se středně hrubým pískovým plnivem. Hlavní průčelí se obraci do komunikace za horní bránou Dlouhé jízdy. Trojosé průčelí překrývá při levé straně zdivo kolmo přiložené brány. Horizontálně není průčelí členěno, pouze je uzavírá korunní římsa, nasazená nad korunní římsu brány. Odlišná je i její složitá, jemná profilace. Plochý pás uvozuje od základní plochy průčelí drobná římsa s oblounovým, dole odsazeným profilem. Nad plochým pásem se opakuje výraznější oblounová římsa s odsazením dole i pod výžlabkem, uvozujícím výrazné pravoúhlé odsazení. Drobný obloun uzavírá jeho svislou stěnu a současně uvozuje lalošku, tvořící konec okapní římsy. Římsa se uplatňuje na všech průčelích, včetně nevelkého úseku levého bočního průčelí, kde však je nasazena nad nižší římsu, pokračující i na zdivu brány. Výrazně plastická římsa, uvozená odsazenou laloškou a nad pravoúhlým odsazením zakončená odsazeným oblounem, opisuje i zdobný pilastr, nerespektující nároží domu za bránou, a naznačující chápání jeho levého bočního průčelí jako součásti zdiva brány. Pravé nároží zdůrazňuje rustika, lemovaná ústupkem, nápodobu jícím stopy kvádrů. Přízemí se otevírá dvěma okenními otvory v krajních osách a dveřním otvorem v ose střední. Prosté okenní otvory zcela degradovaly mladší úpravy. Dveřní otvor lemuje prosté, neprofilované pískovcové ostění se stejným překladem. Dvoukřídlé dveře, osazené ve špaletě je cenným dokladem barokní či raně klasicistní produkce. Patro ve třech osách prostupuj í okenní otvory, druhotným zásahem či zásahy rozšířené a zvýšené. Původní úroveň parapetu respektují pásky šambrány, doplněné v horních nárožích o ucha s kapkami. S ohledem na nadezdění horní partie domu v prvních desetiletích 20. století, náleží stávající úprava šambrán stejné době. Starší otvor ve střední ose lemoval na parapetu prostý neprofi1ovyný pískovcový článek. Dvojdílná okna, osazená ve špaletě, člení pevný poutec v horní třetině na dvě spodní a dvě horní jednotabulková křídla.- V pohledu z. interiéru se uplatňují zapuštěné závěsy s bambu1kovým i konci, mosazné kliky se stejným řešením konců a se zdobnými štítky, osazenými na profi1ovaných klapačkách, pod kterými se pohybu jí rozvory. Řešení horní partie otvorů datuje okna do prvních desetiletí 20. století. Nad okapní římsou se zdvíhá valbová střecha, krytá bobrovkovou krytinou. Pravé boční průčelí opakuje ve čtyřech osách prvky hlavního průčelí. Rustika se v tomto případě uplatňuje pouze na levém nároží. Upravené okenní otvory přízemí jsou v první a třetí ose zleva. Ve druhé ose bylo okno upraveno na dveřní otvor s jednokřídlými novými dveřmi, osazenými v líci. Otvor v první ose zprava je dnes zazděn. Otvory druhého patra se od stejných otvorů průčelí hlavního liší pouze profilovánými parapetními římsami s odsazeným oblounem. Zadní průčelí vyrovnává, ovšem bez otvorů, výškovou úroveň o jedno podlaží pod přízemím. Okenní otvory v přízemí, uplatňujícím se zde ovšem jako patro, i v patře zbavila veškerých prvku úprava, která celé průčelí degradovala, součástí stavby byl původně až do úrovně patra i sousední tzv. Tyršův dum. Levé boční průčelí je téměř celé překryto tzv. Tyršovým domem, pouze pravá strana se pohledově uplatňuje jako součást brány. Krov vaznicové soustavy je konstrukčně jednoduchý, přizpůsobený dispozičnímu rozšíření střechy na při loženou část sousedního domu. Prvky konstrukce jsou povětšinou řezané, jen výjimečně jsou užity starší trámy. Spojení užívá čepování bez za jištění kolíky nebo jinými prvky. Stojky podpírající vaznici, zavětrování je příčně šikmými vzpěrami, hloubkově pásky. Rozpěra je nasazena mezi vaznicemi a osedlána krokvemi valby.