Symetrické jednotraktové domy č. p. 3 a č. p.4 jsou na severu urbanisticky vázány na zámeckou komunikaci, tzv. Dlouhou jízdu a na západě na objekt tzv. jízdárny č. p. 1354. Dům č. p. 3 tvoří severní příčné křídlo a dům č. p. 4 jižní příčné křídlo objektu bývalé kryté jízdárny, vystavěné v poslední čtvrtině 17. století. V minulosti se tedy jednalo o jednu stavbu (a ne o tři, které spolu tvoří půdorys ve tvaru písmene U), přístupnou především z domu č.p. 1354. Na místě objektů č. p. 3 a č. p. 4 stávala otevřená jízdárna, kterou zřídil kolem roku 1674 Maxmilián Thun – Hohenstein pro výcvik koní z vlastního chovu. Později byly obě jízdárny radikálně přestaveny. Nově založená patrová křídla domů č. p. 3 a č. p. 4 z roku 1750 jsou stejné výšky, obě podlaží byla pravděpodobně plochostropá, zaklenutí některých místností v I. NP proběhlo až v klasicismu. Objekty jsou zastřešeny sedlově. Dispoziční změny v 19. století rozčlenily prostory na menší místnosti a z důvodů jejich lepší obslužnosti vznikla u hlavního křídla (tj. domu č. p. 1354) propojující pavlač. Nově byl ve skále prolomen vstup do suterénu, na přelomu 19. a 20. století také došlo k pseudoslohové úpravě fasád. Ve 20. století došlo pouze k ojedinělým drobným stavebním zásahům, které výraz objektu nezměnily, k „opravám“ však byly používány nekvalitní, neprodyšné materiály, které zapříčinily degradaci překrytých vrstev. Boční průčelí, které se obrací k jihu nad zámecké zahrady horizontálně dělí tři ploché štukové římsy, spoluvytvářející lisenové rámce. Spodní z nich vyděluje jinak nezdůrazněný sokl, vyrovnávající terénní nerovnosti. Výrazně převýšené přízemí zakončuje plocha nahoře odsazená a zešikmená římsa. Římsa okapní je pod výrazným vyžlabením jednoduše odsazená. Vertikálně dělí průčelí sedm prostých Iizén, spoluvytvářejících s římsami lisenové rámce. Jejich pravidelnou rytmizaci, shodnou v obou podlažích, v přízemí a v patře, narušuje pouze poloviční rozměr posledního pole vpravo. Zúžení dovolilo uplatnit zde pouze po jedné okenní ose v přízemí a patře, zatímco ostatní pole prostupují pravidelně rozvržené páry okenních otvorů. K dalšímu narušení rytmu dochází v přízemí ve třech případech (2.1.1.1.2.2.2.1, s tím že v levé ose druhého páru zleva byl okenní otvor zazděn a stejně tomu bylo i u páru čtvrtého zleva. V lépe dochovaném patře je rytmus narušen pouze jednou ve třetím poli zleva, kde chybí jakýkoliv okenní otvor (2.2.0.2.2.2.2.1). Rekonstruujeme-li průčelí, pak jím pravděpodobné v přízemí i v patře prostupoval stejný rytmus okenních otvorů, řazených v osách 2.2.1.2.2.2.2.1. S tímto rytmem se setkáváme i na starších. Absenci pravých okenních otvorů ve třetím polí zleva přičítáme širokému komínovému tělesu, při1oženému k obvodové zdi ze strany interiéru. Struktura zdiva : ve smíšeném zdivu převazu je kámen 1ámaný, pouze hrubě přisekaný pískovec s menší příměsí cihel. Stavební materiál je kladen do řádků různé mocnosti, v některých případech i lokálně rozdělených na řádky dva. Lícování je pečlivé, střídání materiálů předpokládá omítnutí. Starší omítka je hladká, utažená, natíraná v několika vrstvách. Na ní nasedá nová monochromní světle okrová fasádní úprava, která je i na protilehlém domě č.p. 3. Okenní otvory, prostupující základní hmotou zdiva, zakončuje přímý oblouk z cihel. Okenní otvory vyplňují dvojitá okna se dvěma křídly. Rám vnější, ven otevíravé okenní výplně je osazen v líci a propojen s rámem vnitřní výplně, otevíravé do interiéru kováním pod omítkou špalety. Z dvoutabulkových křídel dělí příčle horní třetinu. Poměr je dodržen jak u vyšších oken přízemí, tak i u nižších v patře. Odlišná jednotabu1ová křídla náhradi1a starší řešení v obou 1evých párech oken. Kříd1a se zavěšují na zapuštěné závěsy s bambulkami. Mosazné kliky pro svislé rozvory jsou ve dvou typech. Vnitřní (severní) průče1í odráží uti1itární přehodnocení objektu, které přines1o zcela nahodilý a v přízemí a v patře rozdílný rytmus os otvorů i jejích odlišných výplní. Přízemí, uvozené soklem a oddělené od patra plochou kordonovou římsou, prostupuje devět otvorů, dva dveřní v druhé a osmé ose zleva, ostatní okenní. Jednokřídlé výplně v okenních otvorech jsou osazeny ve špaletách. Dveřní otvory překrývá jí dřevěné pultové stříšky, osazené na zdobných 1itinových nosnicích, přichycených na šroubech se čtverhrannými matkami. Jako krytina těchto stříšek je užit měděný plech. V patře se pod jednoduše odsazenou a výrazně vyžlabenou okapní římsou uplatňuje šest okenních os. První vlevo je zaslepená a vymezená pouze štukou páskou po obvodu napodobeného ostění. Páska imituje ucha. Sousední okenní otvor vpravo je kruhový, lemovaný šambránou s páskou. Jednokřídlá nedělená výp1ň je osazena ve špaletě. Vpravo prostupují dvě obdélná okna s jednokřídlou výplní. V levém je dvoutabulové kříd1o osazeno ve špa1etě, v pravém pak třítabu1ové kříd1o v 1íci. Zbylá dvě okna lemují, stejně jako pravé zaslepené okno, šambrány. Okenní výplně jsou shodné s okny na pravém vnějším průčelí. Východní štítové průčelí tvoří slepá fasáda bez os. Horizontálně ji člení široká kordonová římsa , sestávající z plochého odsazeného pásu ve dvou dolních třetinách a výrazněji odsazeného plochého pásu v třetině horní. Mezi nimi probíhá úzký, avšak vysoký obloun s vlastním odsazením nad spodním pásem. Půdní nadezdívku vydě1uje dvakrát odstupňovaný pás s oblounem, lemujícím spodní hranu nižší části pásu . Výraznější okapní římsa je ústupkovitě odsazená. Východní průčelí spojovacího křídla mezi domem č.p. 3 a č.p. 4, které je svou západní stranou přiložené k objektu bývalé jízdárny (č.p. 1354) : vertikálně se toto průčelí dělí do šesti os s páry okenních otvorů a sedmou osu vpravo s jedním okenním otvorem. Rytmus 2.2.2.2.2.2.1 dnes narušuje několik zazdívek okenních otvorů jak v patře tak i v přízemí, kde v první, druhé a páté ose zleva prostupu jí vždy vpravo dveřní otvory . První osa zleva je dnes z poloviny zakryta pavlačí, která si v patře vynutila odbourání parapetu levého okenního otvoru, upravujícího okno na dveře .Okenní otvory přízemí lemují šambrány s uchy, obíhané páskami a v okenní ose doplněné před základní plochu průčelí předstupujícím středovým klenákem. Za základní plochu průče1í ustupuje jak plocha s páry oken, tak i šambrána. Se zák1adní plochou průčelí se tak vyrovnávají pouze pasky. Stejná situace je i v patře, kde ještě vystupovaly pod páry oken sdružené pásové podokenní římsy a obdélné parapetní výplně. Celé průče1í je ploché bez výraznějšího plastického členění. Okenní otvory v přízemí, vyp1ňují dvojitá okna se dvěma kříd1y. Rám vnější ven otevíravé okenní vyp1ně je osazen v líci a propojen s rámem vnitřní výplně, otevíravé do interiéru kováním pod omítkou špa1ety. Kříd1a dě1í příčle na třetiny. V patře jsou starší okna nahrazena novými jednokřídlými okny o jedné tabuli, zavěšenými na rámy ve špaletách. Velikost otvorů, větších než v přízemí, byla při této.úpravě ještě zvětšena odstraněním podokenní římsy.Dveřní otvory kryjí jednokřídlé dveře. Sedlovou střechu kryje pálená bobrovková krytina s hřebenáči usazenými v pokrývačské maltě.