Ve 2. fázi barokní výstavby zámeckého areálu vzniká v roce 1728 na jihovýchod od zámecké budovy sýpka od K.I. Dietzenhofera, a o pár let později je vedle sýpky na špici pětibokého bastionu umístěn tzv. Čajový pavilon. V tomto prostoru vznikají jižní zahrada která, přestože je dosud vymezená pevnostní zdí , je založena jako okrasná; hlavními objekty zde byly pěstitelské a sbírkové skleníky (vedle oranžérie pro přezimování teplomilných rostlin byly na terasách další skleníky). Po zrušení statutu pevnostního objektu roku 1778 se na jižních terasách areálu z původně drobnějšího rozsahu rozvíjí zámecké zahradnictví, po roce 1776 vznikají další skleníky na nižších terasách, postupně jsou budovány terasy se schodišti, skleníky a prostory pro teplomilné rostliny v nádobách. Rozšíření pěstitelství proběhlo za klasicismu, v rámci velké přestavby zámku v letech 1786 – 1796 (Václav Josef Thun), resp. do roku 1803. Jižní terasy nyní kříží dvě základní komunikace, dnes vlivem složitého vývoje rozčleněné do čtyř výškových úrovní. Výškové členění zdůrazňují opěrné čelní zdi a schodiště, hlavní schodiště je orientováno na střed Zahradnického domu. Pohledově se v průčelí teras uplatňují zejména opěrné zdi zděné z pískovcových kopáků na jíl, spáry jsou prohozené vápennou maltou a podřezávané hranou zednické lžíce. Segmentově sklenutými vstupy s vloženým obdélným prostým pískovcovým ostěním se vstupuje do suterénního interiérů teras, zadní příčná zeď těchto suterénních prostor je, stejně jako části hloubkové zdi částečně vysekána z pískovcového podloží. Prostory jsou orientovány podél opěrné zdi terasy, která tvoří jejich přední příčnou zeď. Každý z prostorů je sklenutý mírně stlačenou klenbou valenou z režných pískovcových kvádrů, s vrcholnicí kolmou k průčelí, otevřenou pětibokou výsečí. Podlahy prostorů kryjí čtvercové sekané a jemně bosované pískovcové desky. Nejvyšší terasy jsou svou severní stranou přiloženy k rubu ohradních zdí Dlouhé jízdy, patří k nejstarším terasám v areálu. Na severní straně se obě části dvoudílné vyšší horní terasy opírají o lichou zeď Dlouhé jízdy. Ta je, na rozdíl od severní strany přivrácené ke komunikaci, v líci strany jižní vyzděna z pískovcových kopáků. Nejvyšší terasy jsou rozčleněny koridorem z Dlouhé jízdy k Zahradnickému domu na dvě části, které nejsou podsklepené. Východní část je přístupná z koridoru úzkým jednoramenným schodištěm s pískovcovými stupni, vtaženým do terasy. Západní část je přístupná z části východní mostem, opřeným o přízední polopilíře zdí koridoru. Nižší dolní terasa, přístupná koridorem z Dlouhé jízdy, je rozčleněna do tří částí : ve střední ose je Zahradnický dům s přímým pískovcovým schodištěm, sestupujícím v ose na střední terasu. Podle zazdívek, nik a suterénů lze na této terase (vl. druhé odshora) uvažovat o existenci starších, zaniklých objektů. Suterény západní části terasy mají čtvercový půdorys, ve střední části terasy jsou umístěny dva typově shodné prostory, oddělené vnějším schodištěm terasy. Původně jednotný prostor suterénu východní části terasy sklenutý stlačenou klenbou s osmi trojbokými segmentově sklenutými výsečemi při jižní příčné zdi, je dvěma hloubkovými příčkami rozdělen na tři prostory. Přední příčná zeď je otevřena čtyřmi okenními a čtyřmi dveřními otvory. Střední terasa má tři hloubkové plány. V předním plánu je přímé schodiště, ve druhém plánu se uplatňuje průčelí střední části opěrné zdi a vstupní průčelí krajního jednoosého západního rizalitu. Zadní hloubkový plán tvoří postranní průčelí – tj. východní a západní. Jižní průčelí středového rizalitu je rozděleno vertikálami do tří polí v rytmu 1-3-3, vnější monumentální schodiště otvírající střední rizalit odděluje jeho střední a pravé krajní pole, která jsou symetrická. Osu symetrie každého z těchto polí tvořil střední, dnes přezděný, vstupní otvor. V obou krajních osách polí se nacházela dnes upravená, typově shodná okna. Do zadního hloubkového plánu průčelí ustupuje také východní sklonná část jižní opěrné zdi nižší horní terasy (tj. oranžérie, později kantýna Wehrmachtu), kterou dělí osm vertikál. Druhá osa zleva a tři krajní osy zprava, jsou vstupy, ostatní osy jsou okenní. Vstup ve druhé ose zleva a okno v levé krajní ose jsou segmentově sklenuté. Plenty ve špaletách i nepravidelné segmentové záklenky značí druhotnou úpravu. Šest zbývajících otvorů je typově shodných : do širokých mělkých špalet jsou pod přímé až mírně segmentové záklenky vložena prostá pravoúhlá pískovcová ostění. Stojiny ostění vynášejí překlad a jsou opřeny do parapetu. Ve východním průčelí se pohledově uplatňuje relikt šikmo sbíhající ohradní zdi na západním okraji terasy, dále lichá stěna východní zdi západního rizalitu, s patrnou plentou z pískovcových desek. Plenta kryje cihlovou zazdívku nakládacího otvoru topeniště. Pohledově se uplatňuje i stěna východního parapetu předstupující části monumentálního schodiště s podestou vynášenou stlačenou klenbou a schodnici vynášenou kobylí hlavou, sklenutými na pilíř. Do průčelí vstupuje i stěna východní zdi středového rizalitu, otevřená obdélným vstupním otvorem, lemovaným prostým pravoúhlým pískovcovým ostěním. Překlad vstupního otvoru, vložený pod roznášecí záklenek, nese motiv plochého vytaženého klenáku. Východní stěna šikmo sbíhající ohradní zdi na východním okraji terasy je lichá. Relikty vnitřních i vnějších vápenných a vápenohlinitých omítek, stejně jako různé typy uplatněného zdiva, dávají tušit složitý stavební vývoj ohradní zdi v návaznosti na objekty ve východním sousedství sledovaných teras. Východní stěna této šikmo sbíhající liché ohradní zdi se pohledově uplatňuje v západním průčelí. Pohledově se uplatňuje také stěna východního parapetu předstupující části monumentálního schodiště s podestou vynášenou stlačenou klenbou a schodnici vynášenou kobylí hlavou, sklenutými na pilíř. Do průčelí vstupuje i lichá východní stěna západní zdi středového rizalitu. Korunu zdí terasy obíhá a sjednocuje římsa skládaná z pískovcových desek, profilovaných čtvrtoblounem a pravoúhlým odsazením (plánová dokumentace). Korunní římsa parapetů schodiště vstupujícího do průčelí je typově shodná s římsami parapetů bočních schodišť zámeckých teras. Suterén terasy tvoří dvě vzájemně nezávislé prostory. Dva podobné prostory jsou umístěny symetricky na obou krajích terasy. Segmentově sklenutými vstupy s vloženým obdélným prostým pískovcovým ostěním, stejně jako zaslepenými nakládacími otvory topeniště, se obracejí k dolní terase. Každý z prostorů je sklenutý mírně stlačenou klenbou valenou z režných pískovcových kvádrů, otevřenou nad nikou vytápěcího otvoru pětibokou výsečí, kterou prochází na den komínový sopouch čtvercového průřezu. Délka stran sopouchu se pohybuje kolem 45 cm. Mezi oběma prostory je při opěrné zdi veden sběrný kanál, do kterého ústí obdélné sopouchy ze dvou mělkých nik půlkruhového průřezu, otevřených na spodní terasu. Niky jsou sklenuty konchou. Dolní terasa - po obou krajích stěny vedou na terasu přímá jednoramenná schodiště, jejichž hrany zpevňují ocelové L profily. Průčelí stěny dělí šest vertikál, krajní osy procházejí obdélnými vstupními otvory, lemovanými prostým pravoúhlým pískovcovým ostěním, vloženým do líce pod segmentový roznášecí záklenek. Stojiny vynášející přímý překlad jsou opřeny do prahu. Vstupy uzavíraly jednokřídlé dovnitř otvíravé dveře, zavěšené na kovaných závěsech. Druhé osy zleva a zprava procházejí zazdívkami segmentově sklenutých nakládacích otvorů topenišť s nepřímým vytápěním. Líce zazdívek jsou z pískovcových kopáků, nerespektujících řádkování. Záklenky otvorů jsou v líci přiznány. Úroveň terénu terasy nerespektuje úroveň prahu vstupů, ani nakládací otvory a je patrné, že terén přitažený k průčelí byl druhotně navýšen. Třetí osy zleva a zprava procházejí půlválcovými nikami, sklenutými konchou. Těla nik jsou složena z profilovaných pískovcových článků, armování stojí na parapetní desce s odsekanou římsou. Také nepravá koncha je vysekána v pískovcové štuce. Korunu zdi sjednocuje řada pravidelných pečlivě pemrlovaných štuk, některé jsou lemovány širokou plochou lištou, snad reliktem lisenového rámu, náležejícímu neznámé stavbě. Pískovcové štuky jsou zřejmě v koruně zdi užity druhotně. Motiv lisenových rámů nerespektuje ani korunní římsa, skládaná z pískovcových desek, profilovaných čtvrtoblounem a pravoúhlým odsazením. Suterén dolní terasy tvoří tři vzájemně nezávislé prostory. Střední z prostorů se nalézá v ose terasy a je tvořen pouze poměrně širokou nikou půlkruhového průřezu otevřenou do parteru, sklenutou silně stlačenou konchou. Cihlová podlaha niky je výrazně výš, než úroveň terénu zahradního parteru a v jejím maltovém loži je zahloubena mělká vpadlina, která sloužila jako rezervoár přitékající vody. Dva formálně podobné prostory jsou umístěny symetricky na obou krajích terasy. Jsou orientovány podél opěrné zdi, která tvoří jejich přední příčnou zeď. Zadní příčná zeď je, stejně jako hloubkové zdi přivrácené k ose terasy, vysekána z pískovcového podloží. Segmentově sklenutými vstupy s vloženým obdélným prostým pískovcovým ostěním, stejně jako zaslepenými nakládacími otvory topeniště, se obracejí k zahradnímu parteru. Každý z prostorů je sklenutý mírně stlačenou klenbou valenou z režných pískovcových kvádrů, otevřenou nad nikou vytápěcího otvoru pětibokou výsečí, kterou prochází na den komínový sopouch čtvercového průřezu. Délka stran sopouchu se pohybuje kolem 42 cm. Před nakládacím otvorem je do podlahy zahloubena předpecní jáma. Parter pod jižními terasami : jediné pole průčelí tohoto parteru dělí pět vertikál v osovém uspořádání na centrální osu, procházející hlubokou nikou sklenutou silně stlačenou konchou. Cihlové zazdívky dokládají druhotné zmenšení niky o vložený parapet s mělkým zahloubením. Krajní osy procházejí obdélnými vstupními otvory, lemovanými prostým pravoúhlým pískovcovým ostěním, vloženým do líce pod segmentový roznášecí záklenek. Stojiny vynášející přímý překlad jsou opřeny do prahu. Vstupy uzavíraly jednokřídlé dovnitř otvíravé dveře, zavěšené na kovaných závěsech. V levé krajní ose byly dveře pravé, v pravé krajní ose byly dveře levé. Druhé osy zleva a zprava procházejí zazdívkami segmentově sklenutých nakládacích otvorů topenišť s nepřímým vytápěním. Líce zazdívek jsou z pískovcových kopáků, nerespektujících řádkování. Záklenky otvorů jsou v líci přiznány. Úroveň terénu parteru nerespektuje úroveň prahu vstupů, ani nakládací otvory a je patrné, že terén přitažený k průčelí byl druhotně navýšen. Na části zdi západně od levé osy, je patrná změna způsobu zdění. Zeď zde tvoří operu zděného dvouramenného, na mezipodlažní podestě vlevo otáčivého schodiště. Obdobná změna je patrná také na části zdi východně od pravé osy. Je zřejmé, že tyto části zdi byly druhotně přistavěny. Nejsou respektovány ani řadou pravidelných pečlivě pemrlovaných štuk, která sjednocuje korunu zdi. Na nich je nasazena korunní římsa, skládaná z pískovcových desek, profilovaných čtvrtoblounem a pravoúhlým odsazením (plánová dokumentace). Římsu kryje zkosená betonovaná vaznice, přecházející i na koruny výše zmíněných, odlišně pojednaných částí opěrné zdi.