sýpka (pův. č. p. 21)

Trojpodlažní zděná stavba na protáhlém obdélném půdoryse orientovaném ve směru východ – západ, je postavena na místě původní zámecké vinice. Současná budova z let 1723 – 1725 od Kiliána Ignáce Dientzenhofera prošla rozsáhlou interiérovou přestavbou na vysokoškolskou kolej v letech 1995 – 1996. Objekt v 19. století sloužil jako budova výrobních provozů, zámecké vinárny atd. Po odkoupení zámeckého areálu sloužila stavba vojákům československé armády jako kasárna, za okupace Rudou armádou zde fungovala vojenská nemocnice. Sýpka, svou podélnou stranou zasazená ve svahu (severní průčelí je proto dvoupodlažní, zatímco jižní má podlaží tři), je architektonicky členěna nízkým pískovcovým soklem, dvěma pásovými mezipatrovými a odstupněnou korunní římsou. Jednoduchá hmota má přísně osově symetrickou fasádu, členěnou lizénovými rámy. Během rekonstrukce objektu pro vysokoškolské koleje byly fasády opatřeny novým nátěrem v odstínu dvou světlých okrů (vpadlá pole kolem okenních otvorů jsou světle okrová, stejně jako nárožní štukové armatury, lizény a římsy jsou pojednány v zeleném okru), omítka je hladká, štuková. Sedlová střecha je krytá prvkovou pálenou krytinou, zobytněné podkroví prosvětlují ve dvou úrovních hustě osazená střešní okna. Podél hřebene střechy je nepravidelně rozmístěno sedm komínových těles z režného zdiva a dvojicí průduchů pod deskovitou hlavicí. Severní, pravidelně jedenáctiosé průčelí je dvoupodlažní. Všechny osy, vyjma střední osy s proskleným vstupem, jsou okenní. Okenní výplně jsou umístěny ve vpadlých, dvoustupňově vyžlabených šambránách s obdélnými parapetními poli. Okenní výplně s přiznanou strukturou dřeva jsou dvojité, členěné klapačkou a poutcem na horní a dolní křídla, která jsou půlena subtilní příčlí. Jižní průčelí je identické s jižním, pouze zde přibylo suterénní podlaží, prolomené čtvercovými okénky s dřevěnou výplní členěnou do kříže. Centrální osu vyplňuje pískovcový portál, který je v současné době očištěn na kámen. V suprefenestře je znaková aliance Jana Františka Thuna a jeho ženy Marie Filipíny Harrachové z roku 1725 od F. M. Brokofa. Štítová průčelí jsou třípodlažní, pravidelně dvouosá, okna ve 2. a 3. podlaží odpovídají oknům v podélných průčelích, v přízemí jsou na šířku obdélná okna, členěná do kříže, ve východním průčelí je místo pravého okna umístěna jednokřídlá typová dveřní výplň. Západní trojúhelný štít má mezi třemi podélně obdélnými nečleněnými okénky, situovanými do trojúhelníka v rytmu 2-1 umístěnu nikou sklenutou konchou a rámovanou plochou šambránou. Vnitřní prostor niky vyplňuje socha Turka (západní štít), ve stejně koncipovaném východním štítě je plastika Rolníka. Tyto pískovcové plastiky na místě vytesal F. M. Brokof se dvěma tovaryši roku 1725. Štíty jsou po obou stranách vymezeny pilířkem vrcholícím kamenosochař koulí na nožce, na vrcholu štítu je usazena kamenná piniová šiška.