Sala terrena je jedním z nejpodstatnějších prvků zahrady děčínského zámku, známé pod mladším názvem Růžová. Zahrada je orientována od zámku východním směrem, kde končí na skalnatém ostrohu výpravně řešeným glorietem, jenž uzavírá barokní kompozici. Vlastní objekt má obdélný půdorys skládající se ze dvou nesrovnatelných částí. Klenutý prostor se otevírá trojicí arkád do zahrady, ostatní stěny nejsou nyní prolomeny s ohledem na freskovou výzdobu otvory. Severní úsek tvoří zmíněnou vnější, na provoz sály terreny nenavazující, v půdorysu nepravidelnou chodbu, která je součástí starší komunikace mimo ostroh. Valbová střecha objektu je výrazně nízká, s výraznými námětky. Hlavní (východní) průčelí - kompozice průčelí tvořící západní část Růžové zahrady je čtyřosá, z nichž k sale terreně náleží tři osy arkád, část severní slouží pro komunikaci směrem do bývalých severních zahrad a k městu. Této podobě odpovídá řešení pilastrového řádu, který je hlavním dekorativním i rytmizujícím prvkem průčelí. Pilastry jsou atypicky řešeny navršením dvou prvků nad sebe bez vyznačení patrové římsy, což vychází z těsně na pilastry navazujících arkád otevírajících interiér hlavního sálu. Základní tvar pilastrů je toskánský s římsovou hlavicí s abakem doprovázenou odsazeným oblounem zespodu doprovázeným páskem, patka je maximálně jednoduchá tvořená jednoduchým pískovcovým hranolem. Vertikály „dolní etáže" mají podobu svazkových pilastrů, jejichž detailní řešení je však rozdílné. Klasickou podobu (pilastr na podložce) mají dva střední volné sloupky sály terreny, její krajní pilastry však mají navíc předsazen další pilastr vytvářející třetí předsazenou plochu vůči základní rovině stěny. Dvoudílné řešení průčelí je dobře patrné i v horní etáži, kde pilastry člení průčelí do čtyř polí, ale též oddělují severní pole, které v ploše oproti vlastní sale terreně mírně vystupuje. Pilastry horní etáže nemají sokly, jsou opatřeny quasi hlavicemi tvořenými glyfovanými útvary po obou stranách s římsami. Nad touto „hlavicí" navazuje úsek vlysu (architráv byl vypuštěn) a korunní římsa. Vlastní arkády sály terreny jsou lemovány jemně profilovanou archivoltou, která se ve vrcholu rozšiřuje a propojuje se s korunní římsou, jejíž dolním profily ji respektují a opětně vymezují dvě části tohoto hlavního průčelí. Útvar nad arkádami je opět atypický, tvoří vlastně slepé okno lemované lištou zalamující se do uší doplněných kapkami. Propojení tohoto slepého, téměř čtvercového otvoru s arkádou zprostředkuje podložený klenák, která funguje jako vrcholový u arkády a zároveň svazuje parapetní úroveň uváděných slepých dekorativních otvorů. Severní pole obsahuje půlkruhově sklenutý vstup jako prostý výřez ve stěně, bez orámování. K jihovýchodnímu nároží navazuje severní stěna Dlouhé jízdy s neoslohově tvarovaným portálkem z pozdního 19. století, nad ním je stavba saly terreny navázána k horní bráně. Od severovýchodního nároží pokračuje obvodová severní parapetní zeď Růžové zahrady, kterou zde tvoří barokní kuželková balustráda (obnovována v 19. století). Jižní boční průčelí - obrací se již mimo zahradu, na 1. nádvoří, kde tvořila původně symetrickou fasádu s jižním objektem bývalé jízdárny (tato stavba byla oproti sale terreně pozměněna Koschovou pozdně barokní až klasicistní přestavbou, barevnost obou objektů je stejná). Volné jihozápadní nároží člení plastická omítková bosáž. V přízemí jsou patrné dvě niky - slepé arkády se segmentovým záklenkem. V zazdívce západnější niky je patrný další zazděný prostý obdélný vstup. V patře jsou umístěna tři slepá obdélná okna jejichž šambrána je lemována prostým páskem. Severní boční průčelí je posazeno přímo na rostlé skále.V přízemí se otevírá čtveřice oken, obě okna v patře mají podobu danou jižním průčelím. Fabionová římsa obíhá celý objekt. Severozápadní nároží má bosáž, na severovýchodním nároží se zalamuje pilastrová kompozice z průčelí hlavního (východního). Západní průčelí saly terreny je patrové, pětiosé. Přiléhajícím ohrazením je však dnes část vázající se na průchod do dolní zahrady zcela oddělena. Dělící plot je zcela nevhodným novodobý, s ostnatými dráty ve vrcholu jako pozůstatek vojenského využití objektu. Pouze dolní část je zděna z pískovcových štuků, při průčelí je patrno pískovcové ostění čtvercového, patrně již barokního odvodňovacího otvoru, na něj v jižnější části za plotem navazuje dnes odhalený, bohužel vybetonovaný odvodňovací příkop. V přízemí i patře západního průčelí jsou 4 slepá okna, lemovaná omítkovým páskem. Severní úsek se váže na průchod, projevující se půlkruhově sklenutým průchodem, dnes bez plastického členění. Nad ním je dnešní provizorní vstup do krovu objektu, ostění je řešeno shodně jako u předešlých čtyř oken. Střecha nad salou terrenou je společná oběma dílům objektu — sálu i průchodu. Jedná se o typický raně barokní tvar charakteristický minimálním sklonem, krátkým vrcholovým hřebenem a výraznými námětky.