Raně barokní, tzv. Růžová zahrada byla vybudována během zásadních úprav děčínského zámeckého komplexu za Maxmiliána Thuna v rámci přeměny zámeckého areálu v reprezentační rodové sídlo, tj. v poslední třetině 17. století. Zahrada se nachází na severní terase vymezené skalním masivem; zahrada, umístěná ve východním předpolí zámecké budovy svou východní stranou kopíruje stoupající komunikaci Dlouhé jízdy. Intimní prostor zahrady dokonale využil nerovný prostor úzkého, neulámaného terénu, značná pozornost byla věnována i kompozičním prvkům a umělecké výzdobě. Visutá terasovitá zahrada ve stylu italského giardinetta je tvořena víceúrovňovým parterem rozvinutým od objektu sally tereny ke glorietu (též belvederu). Horní parter je rozčleněn záhony, do kterých jsou usazeny čtyři pískovcové vázy a dvě jardiniery. Horní parter je z jihu vymezen plnou zdí se vstupem, dvěma průrazy z 19. století pro balkony vedoucí do prostoru Dlouhé jízdy a dvěma nikami s edikulami. Na severní straně je balustráda se třemi otevřenými vyhlídkovými edikulami. Edikula č. 1 je situována před sallou terrenou, příčně k balustrádě. Tato nejvýchodnější edikula byla při restaurování v letech 1957 - 1958 přemístěna z podélné pozice (byla zapojena do linie balustrády) do stávající příčné). Edikula je tvořena pilastry s toskánskými hlavicemi, chybí architráv i vlys, římsa nese segmentový fronton, završený po stranách a ve vrcholu trojicí piniových šišek. Edikula je omítaná, opatřená sytě okrovým vápenným nátěrem.