Během zásadních úprav děčínského zámeckého komplexu za Maxmiliána Thuna, tj. v poslední třetině 17. století, byla vybudována i barokní, visutá, terasovitá zahrada (nyní zvaná Růžová) s parterem rozvinutým od objektu saly terreny ke glorietu (též belvederu). Gloriet umístěný na hrotu skalního masivu měl působit jako dominanta i pro předzámčí, odrážel otvírání se zámku, resp. jeho obyvatel městu Děčín. V přízemí glorietu, do kterého se vstupuje nikou mezi dvouramenným schodištěm, je křížově klenutý trojlodní prostor nesený sloupy, na něj se napojuje krytá arkádová chodba vedoucí do kostela Povýšení sv. Kříže (vysvěcen 1691). Krytá chodba s pultovou střechou krytou bobrovkami, která vede ze zámku do kostela, je umístěna na arkádách při opěrné zdi další významné stavby tohoto období, tzv. Dlouhé jízdy. Exteriér objektu je omítnut pouze vápennou omítkou, bez fasádního nátěru.