Dispozičně je objekt řešen jako dvoupodlažní budova. V 1. podlaží jsou umístěny pomocné provozy s vlastní spalovnou, ve 2. podlaží je hlavní vstup a prostor smuteční síně s prostory pro pozůstalé a zázemím (kanceláře, sociální zázemí). Spolu s objektem byla nad plochou hřbitova vybudována rozlehlá terasa, navazující na severní a jižní průčelí krematoria, propojená s vlastním hřbitovem dvojicí protilehlých schodišť. Jižní část terasy je dlážděná, severní parkově upravená. Pod terasou jsou umístěny provozy a technické zázemí krematoria, propojené s hlavní budovou. Spodní část objektu je konstrukčně řešena jako železobetonová monolitická atypická konstrukce. Ve vrchní části je nosnou konstrukcí sestava ocelových rámů, zvnějšku opláštěnými železobetonovými panely. Vnitřní obvodové stěny tvoří lehčené tvárnice. Podlaha vstupní haly, chodby a obřadní síně je z mramorových desek, stejně tak vnitřní železobetonové monolitické schodiště. Výzdoba je soustředěna do velkorysého prostoru smuteční síně, která je prosvětlena severní stěnou, tvořenou velkoplošnou vitráží od akademického malíře Zdeňka Holuba. Abstraktní vitráž je provedena klasickou metodou (tabule skla vkládané do olova) a využívá nevýrazných barev, aby navozovala uklidňující atmosféru. Na dvou protějškových stěnách při prosklené čelní stěně jsou dvě skupinky civilně pojatých postav z tepaného měděného plechu od profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jana Nušla (jde o jeho poslední dílo). Na zadní straně smuteční síně a na stěně salonku je instalována dvojice velkoformátových tapisérií, provedených technikou art protis, jejichž autorkou je akademická malířka Miroslava Jakešová. Ve vstupním vestibulu najdeme soubor osmi skleněných kulovitých osvětlení na vysokých štíhlých kovových sloupcích, ve smuteční síni pak dvojici protilehlých vysokých svítidel sestavených z nestejně dlouhých skleněných trubek. Svítidla v interiéru navrhl sám Miloslav Kadeřábek. Ve smuteční síni se dále nachází soubor masivního dřevěného nábytku s vysokým vlnovitě projmutým opěradlem, zhotovený přímo pro krematorium (čtrnáct židlí a šest čtyřmístných lavic). Autorem abstraktní sochy na betonovém sloupu před krematoriem je brněnský sochař Nikos Armutidis (původně měla na sloupu spočívat kovová socha z dílny Jana Nušla, který již dílo nestihl vytvořit).