Rozlehlá pětiposchoďová budova se železobetonovou nosnou konstrukcí a valbovými střechami zabírá plochu průměrného městského bloku. Čtyři obvodová a dvě vnitřní křídla vymezují plochu tří vnitřních dvorů prosvětlujících díky bílému keramickému obkladu chodby a kanceláře obrácené do dvora. Reprezentativní prostory jsou naopak umístěny při vnějším obvodu východního křídla. Stavba s podkrovím a několika suterény je přísně symetrická v půdorysném i architektonickém návrhu. Hlavní pětiosý vstup v ose východního průčelí je lemován výrazným předstupujícím rámem a zdůrazněn nejen čtyřmi ženskými sedícími figurami, ale i nad hlavní římsou zvýšenou atikou, prolomenou okny velkého přednáškového sálu v podkroví. Hmotnost průčelí zdůrazňuje kamenný obklad s masivními římsami, lehce oživený jen v parapetech. Přehledný půdorys spočívá v promyšlené jednoduchosti propojených šesti dvoutraktových křídel, čtyř obvodových a dvou vnitřních. Na hlavní vstup navazuje ústřední hala, vyvýšená širokými stupni několika schodů. Hala s pilíři je obložená leštěným kamenem a prosvětlují ji čtyři veliká okna s motivy zemědělské práce, z bílého skla zasazeného do kovových pásků. Do pater se rozbíhají dvě protilehlá visutá dvouramenná representativní schodiště s podestami, na kterých je mramorové krbové zakrytí ústředního topení s mřížkou. Schodiště se na každém patře sbíhají ve vestibul s pilíři, ve stejné poloze a rozměrech jako v přízemí. Soustředění nejdůležitějších nebo nejvíce navštěvovaných místností do vstupního východního křídla zajišťovalo soukromí a klid pro plnění administrativních prací v ministerském zázemí v okolních křídlech. Nenápadný vchod do ministerského bytu je umístěn vpravo od hlavního vstupu, vjezd do dvora a ke garážím je situován ze západu ze Stárkovy ulice. Do schodišťového vestibulu ústí všechny chodby na každém patře a to i včetně representativního ministerského patra s pracovnou ministra a bývalým ministerským bytem (1. patro). Dodnes zde fungují dva výtahy typu pater noster. Prostorné haly prosvětlené vitrážovými okny a dobovými hranolovými svítidly zdobí i kresba kamenného obkladu čtvercových sloupů a podlahy. Kamenná dlažba, obklady stěn a pilířů jsou laděny v hnědých a šedých tónech. Stejně tak jsou barevně sjednoceny dřevěné truhlářské prvky v interiéru, jako dveře a obložení. Ve vestibulech je zachován původní mobiliář klubovek a stolků, na chodbách dochovány do zdi zahloubené okachlíkované výklenky s umyvadly. Mobiliář je doplněn množstvích originálních obrazů a dřevořezeb se zemědělskou a venkovskou tematikou (např. J. Lada, Vojtěch Sucharda, W. Herrmann, J. Sedláček, F. Cundrla). Historickým dokumentem je obraz J. Ingriše z doby výstavby ministerstva, signovaný a datovaný (Praha září 1929). Z významných prostor je v autentické podobě dochován velký zasedací sál v podkroví východního křídla, k němuž vede ze spodního podlaží půvabná křivka točitého schodiště, předobraz méně známého schodiště v budově Živnobanky. Dále konferenční síň, pracovna ministra a přidružené prostory. V exteriéru, klasicistně uměřeném, je pouze východní vstupní fasáda s částečnou sochařskou výzdobou. Platí to především pro část kolem hlavního vstupu, který zdůrazňují zmíněné sedící ženské postavy (symboly zemědělských prací od Jaroslava Brůhy a Karla Štipla, které z bronzu odlila dílna Franty Anýže). Schody symbolizují lesnictví a myslivost, obilnářství, pastevectví a chov dobytka a poslední vinařství, ovocnářství a zelinářství (obdobné řešení použil Roith na průčelí Městské knihovny v Praze). Umělecká díla v interiéru představují především dřevěné reliéfy a nástěnné obrazy se zemědělskou tematikou v zasedacích místnostech ministerského patra. Na pomezí umění a uměleckého řemesla jsou vitráže z různých druhů bílého skla ve vstupních prostorách a velkoryse koncipovaných patrových halách, které jsou prosvětlovány přes rozlehlé vnitřní dvory. Pozoruhodné jsou zejména tři vitráže ve zvýšeném přízemí naproti hlavnímu vstupu s náměty zemědělských prací od V. Karla. V objektu se uplatňuje kámen, lesklý i matný, různých druhů (žula v exteriéru, různobarevný mramor a opuka v interiéru), často ve striktně pravoúhlém tvarosloví, ale v bohatosti barevných odstínů. Dále dřevo, masiv i dýha, zejména působivá ve skladbě různobarevných parketových podlah, uplatňují se kovové prvky (mříže, zábradlí, kování, věšáky). Roith je rovněž autorem svítidel ve stylu geometrické secese, někde až s téměř funkcionalistickým tvarováním.