Dvoudílné hradiště leží v nadmořské výšce 385 m na široké ostrožně nad soutokem Lužnice a potoka Židova strouha. Trojúhelníkovitá ostrožna, jejíž osa probíhá ve směru JZ – SV, je ze dvou stran chráněna vodními toky a přístupná je pouze ze JZ strany. Její strany přiléhající k údolím obou vodních toků i k jejich soutoku jsou chráněny příkrými srázy, pouze na V straně vybíhá z ostrožny široká šíje pozvolna klesající do meandru Židovy strouhy. Na přístupové JZ straně, kde terén zvolna stoupá k návrší nad Nuzickým potokem, byla ostrožna přepažena dvěma pásy fortifikace vydělující trojúhelníkovitou akropoli a o něco větší předhradí neznámého tvaru. Opevnění akropole bylo zbudováno v místě zúžení ostrožny krátkou širokou roklí vybíhající z údolí Lužnice. Z fortifikace se zachoval obloukovitý val o délce 150 m a šířce 8 – 12 m. Vnější výška valu je 2 – 3 m, vnitřní 1 – 1,2 m, což naznačuje, že pro stavbu opevnění byla patrně využita přirozená terénní hrana. Trojúhelníkovitá akropole má mírně členitý povrch na J a S straně se svažující ke hraně údolí obou vodních toků. Na V je relativně dobře přístupná po šíji vybíhající do meandru Židovy strouhy, tato šíje však buď vůbec nebyla opevněna nebo opevnění bezezbytku zaniklo. Tvar ani rozsah předhradí není znám, neboť vnější val byl v polovině 20. století rozvezen. Jeho popis před zničením uvádí, že val měl vnitřní výšku 8 m, vnější výšku 4 m a byl tvořen kamennou konstrukcí s komorami vyplněnými hlínou. Pozůstatkem této fortifikace je patrně mez asi 100 m před vnitřním valem. Archeologické výzkumy a nálezy Při rozsahem nevelkém výzkumu J. Rychlého a povrchových sběrech ve 20. století byly na akropoli i předhradí nalezeny zlomky keramiky ze starší doby bronzové, doby halštatské a laténské, raného a vrcholného středověku. Uložení nálezů AÚ Praha – exp. Plzeň (př. č. P25/65, P8/69)