Sokolovna čp. 395 se nachází severním směrem od historického jádra města, poblíž městského parku Palackého sady. Patrová sokolovna je situována v řadové zástavbě respektující uliční čáru Tyršovy ulice a její hlavní průčelí je orientováno k západu. Dům se nenachází na území městské památkové zóny a nachází na území Ochranného pásma MPZ v Písku. Sokolovna je tvořena hlavní patrovou budovou na písmene T a dále jižními patrovými přístavky s rovnou střechou podél jižní strany sokolovny a dále přízemním přístavkem na východní straně sokolovny. Jedná se o klasicistní patrovou budovu z roku 1895 na půdorysu písmene T, jehož krátké západní křídlo je prodlouženo o přístavek na jižní straně s rovnou střechou, který byl postaven v roce 1910 dle doložená plánové dokumentace. Hlavní budova sokolovny je zastřešena nízkou valbovou střechou, která je kryta taškami. Podél dvorní jižní fasády byl v roce 1910 postaven přízemní přístavek s rovnou oplechovanou střechou, který je půdorysně spojen s hlavní budovou. K severní a východní straně sokolovny byl přízemní přístavek, který je rovněž půdorysně propojen s hlavní budovou sokolovny. Oba dva přístavky jsou součástí nemovité kulturní památky - sokolovny. Sokolovna se nachází ve velmi svažitém terénu, ve směru S-J. Hlavní patrové průčelí je pojednáno klasicistně, architektonicky pojednáno velmi bohatě se štukovými prvky a výzdobou. Průčelí je pětiosé, s okenními osy nad sebou a se středovým vstupním rizalitem. Průčelí sokolovny dosedá na mírně předsazený, kamenem obložený sokl. Sokl je v jižní části členěn dvěma okenními suteréními otvory v okenních osách. Vpravo od vstupu je v soklu vytesán letopočet 1895. Nároží v přízemí, včetně rizalitu, jsou armována, s bohatým štukovým pojednáním. Patro je členěno nárožními jednoduchými lizénami a rizalit, dvěma páry pilastrů s patkou a ionskou hlavicí. Plocha přízemí je bosována s klenáky nad okenními otvory. Zvýšený parter budovy je prolomen středovým polokruhovým dveřním otvorem a čtyřmi okenními polokruhovými otvory. Dveřní otvor je v oblouku štukově lemován s postraními klenáky a vrcholovým zdobeným klenákem. Vstupní otvor je po straně zvýrazněn polokruhovými pilastry s rozšířenou patkou a jednoduchou hlavicí. Plocha výseče je zvýrazněna štukovou ornamentikou. Polokruhové dveře jsou dvoukřídlé s nadsvětlíkem s klasicistní výzdobou. Okenní otvory dosedají na průběžnou podokenní římsu, která je oplechována. Okna dvoukřídlá s polokruhovým nadsvětlíkem a jsou osazena v odstupněné špaletě. Pod okny se nachází štukové pole. Přízemí je ukončeno průběžnou profilovanou patrovou římsou s kladím a s trigrify a mutuli. Římsa je oplechována. Plocha patra, včetně rizalitu, je prolomena pěti okenními otvory v profilované šambráně, přičemž středový otvor je polokruhový, zbývající jsou pravoúhlé. Okna dosedají na průběžnou profilovanou podokenní římsu. Plocha pod okny je zvýrazněna štukovým polem se štukovými prostorovými dvěma rybami. Pravoúhlé otvory mají přímé nadokenní římsy s konzolami. Okna členěna do T a jsou osazena ve špaletě. Středový polokruhový otvor je ve štukové šambráně s postraními klenáky a s vrcholovým zdobeným klenákem. Plocha výseče je ornamentálně pojednána. Pod oknem je štuková balustráda. Okno osazeno ve špaletě. Průčelí je ukončeno bohatě profilovanou korunní římsou s kladím, s ozdobným páskem a rostlinými mutuli. Rizalit je nad římsou ukončen trojúhelným tympanonem se štukovým římsovým lemováním po obvodě, s ozdobným páskem a rostlinými mutuli po obvodě. V ploše tympanonu se nachází kartuš. Tympanon nese pylon, na kterém byla umístěna socho sokola, což je patrné na dobových fotkách z poč. 20. století. Patrový přístavek na jižní straně býval přízemní dle plánové dokumentace z roku 1894 a 1910 a ve 20. století byl navýšen o patro. Přízemí s profilovanou římsou je architektonicky pojednáno stejně, jako hlavní průčelí a je členěno třemi polokruhovými okenními otvory dosedajícími na podokenní římsu se štukovými poli pod okny. Kamenem obložený sokl je členěn třemi okenními otvory v okenních osách budovy. Dodatečně navýšené patro je architektonicky výrazně jednodušší, členěno podokenní římsou a jednoduchou korunní římsou s naznačeným kladím a jednoduchými trigrify. Plocha patra je prolomena třemi pravoúhlými okenními otvory, kde okna dvoukřídlá, členěna pevným poutcem do T a jsou osazeny ve špaletě. Boční severní fasáda je architektonicky pojednána jednodušeji, je horizontálně členěna soklem, patrovou římsou a profilovanou korunní římsou s naznačeným kladím. Fasáda je prolomena dveřním otvorem a pěti okenními otvory v okenních osách nad sebou. Okna v přízemí jsou v šambráně, v patře bez šambrány. Okna nová. Přístavek na severní straně má hladkou fasádu ukončenou profilovanou římsou a členěno okenními otvory ve štukových profilovaných šambránách. Okna nová, dvoukřídlá, členěna na čtyři nestejně velká pole a osazena v líci fasády. Štítové jižní průčelí je hladké, členěno jedním okenním otvorem v patře a přízemí je překryto sousedním přízemním objektem. Boční jižní fasáda je z větší části překryta přístavkem z roku 1910 dle plánové dokumentace. Boční fasáda sokolovny je architektonicky pojednána shodně jako hlavní průčelí, je členěno pěti okenními pravoúhlými otvory. Přízemní přístavek z roku 1910 má rovnou střechu, která je oplechována. Přístavek je půdorysně propojen s hlavní budovou sokolovny. Jeho fasády jsou hladké, členěny okenními otvory. Dispozice sokolovny je tvořena západním křídlem a na něj kolmo navazuje hlavní sál (dnes tělocvična) přes dvě patra s navazujícím jevištěm na východní straně. Podél jižní strany hlavního sálu se nachází přízemní přístavek z roku 1910, který je půdorysně spojen s hlavní budovou sokolovny. K severní a východní straně sokolovny je přistavěn přízemní přístavek, který je rovněž půdorysně provázán s hlavní budovou.