Orientovaný jednolodní kostel přiléhá jižní partii františkánského kláštera, se kterým sdílí svoji severní zeď. Velká obdélná loď se sedlovou střechou je na východní straně doplněna skromněji vypadajícím presbytářem s polygonálním závěrem z pěti stran osmiúhelníku. Kněžiště gotického původu je členěno dvoustupňovými omítanými opěráky, stěny jsou mezi nimi prolomeny vysokými okny s takřka neznatelným lomeným obloukem. Východní stěna závěru má okno zaslepené. Opěráky jsou kryty keramickou krytinou, okna jsou zdůrazněna barevným pásem. Valbová oplechovaná střecha je usazena na profilované podstřešní římse, ze hřebene střechy vyrůstá hranolová věž s barokizující bání. Věž je na každé stěně prolomena dvojicí oken se žaluziemi, báň je završena zlacenou makovičkou. Věžička je kryta šindelem. Navazující loď je renesančního až raně barokního původu, nejspíše byla znovu postavena po vyplenění kláštera během stavovského povstání. Poměrně strohá hmota bez výrazného členění je pokryta malovaným rastrem kvádrování. Jižní stěna je prolomena třemi vysokými okny obdobnými oknům na kněžišti. Vchod do kostela z jižní strany je zprostředkován pravoúhlým kamenným portálem s dřevěnými dvoukřídlými vraty se třemi reliéfními květy v nadpraží. Ke vstupu je dodatečně přistavěn krycí portikus na čtyřech kamenných sloupcích s nevýraznou entazí. Sloupky s toskánskou hlavicí podpírají čtveřici půlkruhových arkád s kamenným ostěním a reliéfními květy u patek klenutí. Krytý prostor je sklenut křížovou klenbou bez hřebínků, portikus je završen sedlovou stříškou, která na čelní straně vytváří trojúhelný hladký tympanon lemovaný kamennou římsou. Západní stěna kostela je poměrně prostá, v ose průčelí se nachází jedno vysoké okno obdobné ostatním oknům na průčelích, pod ním je umístěn pravoúhlý vstup v kamenném ostění, který vede do podkruchtí kostela. Sedlová střecha krytá plechem je usazena na profilované podstřešní římse, v západní části hřebena se nachází drobný hranolový sanktusník krytý šindelem, jehož střecha na čtvercovém půdorysu plynule přechází do osmibokého zakončení se špicí. Robustnost lodě je zjemněna dvěma přístavbami bočních kaplí na jižní straně. Obě kaple stojí na kruhovém půdorysu a mají raně barokní původ ze druhé poloviny 17. století. Západněji umístěná kaple sv. Antonína Paduánského se svou hmotou částečně zanořuje do obvodové zdi kostela, její bohatě členěné průčelí je rozděleno mělce vystupujícími plochými pilastry s kanelováním. Na toskánských hlavicích je posazen zdobný profilovaný pás s malovaným schematizovaným vejcovcem. V plochách mezi pilastry je stěna prolomena kruhovými okny v kamenném ostění, pod nimi jsou umístěny půlkruhové niky s konchou v profilovaných pravoúhlých šambránách s výraznou římsou v nadpraží. Západní kaple je zastřešena oplechovaným kuželem se hřebenem protaženým ke stěně kostela. Východní kaple Panny Marie Andělské (tzv. Porcinkule) je obdobného charakteru, je však vystrčena mimo hlavní hmotu kostela, se kterým je spojena krátkou chodbou s pultovou střechou. Zde se rovněž nachází samostatný vstup do Kaple Panny Marie krytý plechovou stříškou, tvořen je kamenným portálem s půlkruhovým nadpražím, do něhož jsou vsazena dvoukřídlá dřevěná vrata. Zatímco kaple sv. Antonína je pilastry členěna na čtyři segmenty, kaple Panny Marie je dělena na šest částí. Střecha východní kaple je kuželová krytá plechem. Jižní stěna závěru je s kaplí Panny Marie Andělské propojena nízkou obdélnou chodbou bez výrazného členění, chodba je prosvětlena dvojicí drobných obdélných okének v kamenném ostění, prostor je zastřešen oplechovaným pultem.