Jednopatrový osamoceně stojící objekt. Hlavní průčelí orientované do náměstí pětiosé s klasicistním členěním první čtvrtiny 19.století, v patře pilastry s profilovanými šambránami oken s římsovými supraportami na konzolách a festony. V ose průčelí balkon na kamenných konzolách. Přízemí prolomené s novodobými otvory je v omítce vodorovně pásováno. Tato úprava pochází z rekonstrukce v roce 1957. Boční průčelí jsou hladká, severní o jedenácti, jižní o dvanácti okenních osách v patře. Zadní průčelí je čtyřosé s konzolami, které kdysi nesly balkón. Dispozice přední části objektu v délce 22m náleží historickému domu ze šestnáctého století, který byl přistavěn k hraně příkopu městského opevnění, severní trakt v šířce téměř tří metrů vznikl patrně v klasicismu, dříve než zadní část objektu která je z poloviny minulého století. Střední hloubkový trakt historického objektu býval vstupní síní se schodištěm a s průchodem do zadní části parcely. Bývalá síň je klenuta barokní výsečovou valenou klenbou, průchod křížovými klenbami renesančními. Úzký levý trakt vedle síně má dnes plochou klenbu segmentově valenou. Za zrušeným schodištěm se zachoval střední trakt valeně klenutý a zadní komora s křížovou klenbou. Obě klenby jsou renesanční. V prvním patře této části existuje dosud renesanční střední komora a další klenutý prostor. Zadní část domu, která vznikla snad zčásti s použitím zdiva staršího křídla, je v trojtraktové disposici klenuta plackami. V roce 1828 dosud zadní část neexistovala, při jižním průčelí bylo schodiště do patra. Klasicistní výstavba se uskutečnila zřejmě ve třicátých letech 19.století. V roce 1957 byl objekt rekonstruován, na severní straně na rohu proraženo loubí. Historicko-architektonická hodnota objektu určena průčelím a klenutými prostory.