Nárožní třípatrový nájemní dům má hlavní sedmiosé průčelí do ulice Cejl a boční sedmnáctiosé průčelí do ulice Körnerovy. V ose hlavního průčelí je osazen vstup do vestibulu, ústícího do dvora a na přímé schodiště do pater. Z hlediska vnitřních dispozic se jedná o tradiční pavlačový dům, komunikace na patrech probíhá po vyložených dřevěných pavlačích na železných nosnících. Dům je zastřešen sedlovou střechou. Bohatá dekorativnost hlavního uličního průčelí, komponovaného v klasickém palácovém schématu (2 + 3 + 2) kontrastuje se strohým řešením průčelí bočního, jehož lapidární hranolová hmota evokuje kasárenský styl budov z první třetiny 19. století. Na toto období romantického historismu, plného nadšení ze znovuobjevení a rehabilitace gotiky a fascinace středověkem vůbec zřejmě odkazuje také zvolený neogotický dekor, který se však na fasádách uplatňuje nahodile, bez jakékoli vazby na tektonickou funkci jednotlivých článků. Tím lze tento dům zařadit mezi stavby brněnského pozdního historismu volně nakládající s prvky historických stylů s bizarností hraničící s ironií. Střední část fasády je oddělena gotizujícími příporami, probíhajícími přes všechna patra a spočívajícími na mohutných pozdněgotických konzolách. Přípory však končí těsně pod korunní římsou, takže nic nepodpírají. Okna prvního a druhého patra ve střední části fasády jsou pak vsazena do vpadlých výplní s lomenými záklenky a s „gotickými kružbami“ zhotovenými z dřevěných trámků a prosklení, které ale neplní původní funkci členění stěny a pouze leží na ploše fasády. Vstup do domu s původními dvoukřídlými dveřmi s neogotickým dekorem, je vsazen do neogotického portálu, s dvojicí hrotitých slepých arkád a přízedních fiál. Zvolená neogotická forma je v kontextu soudobé lokální architektury ojedinělá, stejně jako zřetelně vystupuje z okolní zástavby. Otázka, proč byla uplatněna právě na tomto domě, zůstává doposud otevřená.