Klatovy získaly právo ohradit město hradbami již při založení od Přemysla Otakara II., první etapa výstavby (hlavní a parkánová zeď) proběhla snad již v závěru 13. století, ale podle výsledků zatím provedených archeologických průzkumů spíše na počátku 14. století. Husitské války vyvolaly pronikavou změnu v taktice pevnostní války, jejím důsledkem bylo přesunutí těžiště obrany z hlavní hradby směrem kupředu k nepříteli. Prvním symptomem této proměny byly v Klatovech pravoúhlé, dovnitř otevřené bašty, jimiž byla dodatečně zesílena parkánová zeď. Žádná z nich se nezachovala, jedinou známe z katastrálního plánu z r. 1837. Tento posun obrany o šířku parkánu pochopitelně nestačil, a proto se ještě před koncem gotického období některá města odhodlala k velké a nákladné stavební operaci, totiž postavení nové vnější hradby na valu. V Klatovech, stejně jako i jinde v českých zemích, došlo k posílení opevnění vnějšími hradbami na konci 15. a počátkem 16. století. Vývoj klatovského opevnění byl složitý a jeho zdokonalování i opravy po častých požárech probíhaly až do 1. poloviny 18. století. Již v průběhu 17. stol. se části hradeb zřítily, do jiných byly proraženy okenní otvory a branky. Parkány a příkopy sloužily jako chmelnice a zahrady. Ještě r. 1664 byly některé zřícené části hradeb opraveny, r. 1697 byla stržena věž u kláštera, na konci 17. stol. existovaly ještě na hradbách ochozy, které byly r. 1689 zničeny požárem. R. 1718 podléhaly městské hradby zvláštní ochraně a jako majetek císaře je nebylo možné rozprodávat ani bořit. Na počátku 19. století se hradby stávají překážkou stále rychlejšího rozvoje města a jsou postupně likvidovány. Klatovské opevnění se skládalo z hlavní hradební zdi silné 180 – 220 cm a vysoké 7 – 8 m. Vnitřní hradba se nikde nedochovala v původní výši, a proto její původní výšku můžeme pouze odhadovat podle otisků na zdivu dochovaných hradebních věží. Hradba byla na mnoha místech zesílena válcovými a hranolovými věžemi (celkem 24, z toho 12 podkovovitých a 12 hranolových) a opatřena nekrytým ochozem s cimbuřím. Věže nevystupovaly celou svou hmotou do parkánu, ale pouze asi z poloviny. Hlavní hradba ztratila svoji funkci již ve středověku a stala se součástí přilehlých obytných domů. Nezachovala se proto takřka nikde ve větších souvislých celcích. Před hlavní hradbou probíhal parkán 8 – 12 metrů široký, pouze v severovýchodním ohybu hradeb a odtud až k někdejší bráně Klášterské a dále na jihozápadní straně města se parkán rozšiřoval. Před hlavní hradbu předstupovala parkánová zeď asi 80 cm silná (výšku neznáme) s řídce umístěnými čtvercovými baštami, jejichž zdivo tvořilo zároveň stěnu mohutného příkopu, který dosahoval šířky mezi 15 – 25 m. Minimálně západní část příkopu byla zavodněna umělým náhonem z Drnového potoka. Příkop uzavíral val se zděnou plentou, do něhož byla patrně v průběhu 15. století vložena vnější hradba s půlkruhovými baštami, kterých bylo údajně 15. Nová hradba, tvořící předprseň valu dosahovala síly 80 – 130 cm, výšky 10 – 12 m, vyrůstala ze dna vnějšího příkopu a vrcholila krytým ochozem s hrázděnou konstrukcí. Posilovaly ji skoro půlkruhové bašty se střílnami, s hradbou stejně vysoké, do města otevřené. Dnes zbývají pouze tři a náběh bašty čtvrté. Příkop i val je nejlépe znatelný po východní straně historického jádra v Hostašových sadech a na severu při Randově ulici. Před vnější hradbou byl vyhlouben druhý příkop, dosahující šířky kolem 10 m. Ve vnějším obranném pásu hradeb byly prolomeny tři velké brány a dvě branky, všechny výrazně obdélného půdorysu, z nich se žádná nezachovala, s výjimkou archeologických situací. Na severu města směrem k Plzni stála brána Pražská nebo též Klášterská (při vyústění Pražské ul., zbořena r. 1837), na jihu brána Lubská (ve Vídeňské ul., zbořena r. 1841) a na západě brána Říšská či Špitálská (ve vyústění dnešní ul. Kpt. Jaroše, zbořena r. 1835). V jihozápadní části hradeb za dnešní Jezuitskou kolejí stávaly údajně 2 branky, později pojaté do stavby jezuitského semináře. Všechny brány i branka se skládaly z přední a zadní brány, spojené zděným koridorem. Stopy barbakánu v Klatovech nebyly zjištěny. Hradební zdi jsou vyzděny z lomové žuly. Z vnitřního opevnění se kromě dvou okrouhlic na SV a JV jádra dochovaly dílčí úseky po celém obvodu města. Nejrozsáhlejší úsek hlavní hradební zdi spolu se třemi bývalými věžemi v domech čp. 6, čp. 7 a 10 a s hranolovou věží čp. 215 je dochován ve východním úseku v Pavlíkově ulici. Severně od hranolové věže je dochován krátký úsek souběžně probíhající hlavní i parkánové hradební zdi. Na severní straně města ve Zlatnické ulici byly odkryty zbytky okrouhlé věže, která byla součásti hlavní městské hradby. Na severní, jihozápadní a jižní straně města dochovány dílčí úseky parkánové zdi. Při jihovýchodní hraně opevnění v prostoru za bývalým dominikánským klášterem stojí jedna z nemnoha dochovaných hranolových věží, která tvoří součást budovy bývalého dominikánského kláštera. Vnější hradba se zachovala značně souvisle na východní straně, částečně na severu a západě městského jádra, chybí jen na jižní straně. Ve východní části města v Hostašových sadech je nejlépe zachován prostor vnitřního příkopu s valem, proměněný v park, i vnější hradba s rekonstruovanou baštou. Výrazný val s příkopem se zachoval rovněž na severní straně města při Randově ulici. Na severní a severozápadní straně je zachován pás vnější městské hradby s půlkruhovými baštami, opravenými cementem a betonem.