Dům je zasazen do prudkého svahu, který sbíhá k Vltavě, takže z ulice se dům jeví jako dvoupodlažní a z opačné strany jsou pod nimi ještě dvě spodní podlaží. Stavební vývoj domu byl složitý, nejstarší fáze domu, která se vyvíjela od 16. století, zanikla. Dnešní dům na nepravidelném půdorysu měl po přestavbách v 70. – 80. letech 19. stol. půdorys ve tvaru písmene L, který byl tvořen východním (uličním) křídlem a navazujícím SZ křídlem u schodiště k řece. Tyto dva trakty mají společnou valbovou střechou. Podle plánu z r. 1894 byl na JZ straně přidán další trakt, se samostatnou sedlovou střechou, který byl v polovině 20. století téměř zbořen a znovu postaven během velké rekonstrukce domu v 90. letech 20. stol. K jižní straně uličního traktu přiléhá malý dvorek. Fasády dnešního domu jsou hladké, kolem oken a dveří s novodobými výplněmi jsou jednoduché šambrány, pod střechou probíhá profilovaná římsa. Na rozdíl od staršího stavu se zde neuplatňuje obdobné rozvržení otvorů, členění pásovou bosáží, profilace říms. Na starší dokumentaci je čitelný postupný nárůst hmoty. Přízemní domek s pavlačí byl řozšířen o přístavek s pultovou střechou ke schodům a dále objekt do ulice. Na konci 19. století byl pultový přístavek navýšen, rozčleněn třemi osami a opatřen sedlovou střechou. Střecha krytá bobrovkami. Obě sklepní podlaží mají novodobé rovné stropy, kromě prostory v 1. sklepním podlaží, kde se zachovaly pruské klenby do pasů, zachycené na plánu z roku 1877 jako starý stav. Zdivo předních dvou traktů včetně klenby v tomto podlaží je nejstarší částí domu. Přízemí i patro domu jsou plochostropé, novodobě adaptované. Půda je zobytněna. Památková hodnota domu je dnes především urbanistická, rekonstrukce z 90. let 20. stol. objekt hmotově rehabilitovala. Dům dnes slouží jako penzion.