škola

Neorenesanční budova školy z roku 1886 se nalézá v pohledově exponované poloze v centru historické části města pod kostelem sv. Víta. Škola, jejíž hlavní průčelí se vstupy je orientováno do Kostelní ulice, byla budována souběžně s výstavbou navazující budovy městské spořitelny orientované průčelím do náměstí Svornosti. Jedná se o patrovou trojkřídlou budovu se suterénními prostorami. Hlavní třípatrové křídlo do Kostelní ulice má půdorys lichoběžníka, na ně navazuje kratší obdélné rovněž třípatrové křídlo situované do Horní ulice a na západě je připojeno krátké dvoupatrové křídlo. Křídla školy jsou završena soustavou střech sedlových, se zvalbením a pultovou střechou, krytých plechem a taškami; na střeše hlavního křídla jsou osazena mohutná komínová tělesa. Škola tvoří spolu s budovou spořitelny komplex budov soustředěný okolo společného vnitřního dvora, který je majetkově přičleněn k budově spořitelny. Průčelí do Kostelní ulice se dvěma dekorativními vstupními portály s kamenným ostěním se supraportami nesenými volutovými konzolami s kuželkami a s patrně původními dvoukřídlými dveřmi s výplněmi a se světlíky v nadpraží je bohatě členěné, v přízemí s kamenným soklem s ležatými obdélnými suterénními okénky s kamenným ostěním, s bosáží, v patrech s kvádrováním a s profilovanými římsami oddělujícími jednotlivá patra, korunní římsa je nesena ozdobnými volutovými konzolkami, okenní otvory jsou pravoúhlé, v přízemí se štukovými klenáky, nad okny v 2. a 3. patře jsou nad okny profilované nadokenní římsy na konzolkách. Fasáda do Horní ul. je pojatá shodně jako průčelní, okenní a vstupní otvory do suterénu však mají kamenná ostění a tato fasáda volně navazující na fasádu spořitelny je pojednána se snahou vytvořit dojem jedné budovy bez výraznějšího předělu. Budova školy představuje účelnou stavbu, v jejímž případě se reprezentativní složka typická pro veřejné budovy 19. století soustředila především na exteriér a to zejména prostřednictvím bohatě členěné průčelní fasády s plastickými dekorativními prvky; ostatní fasády mají také členící a ozdobné prvky, ale jejich celkové pojednání je výrazně střídmější.