Reprezentativní vícepodlažní palácová stavba na mírně svažitém návrší, uplatňující se v dálkových pohledech, neboť výrazně převyšuje okolní zástavbu převážně rodinných domů. Budova složitého hmotového uspořádání s rozměrnými valbovými střechami je usazena na velkém obdélném pozemku zahrady. Základem hmotové kompozice je ústřední široký podélný trakt, s podélnou osou zhruba ve směru východ - západ, zakončený na obou stranách nestejnými příčnými křídly, tvořícími rizality podélných fasád. Vstupní trakt na západní straně vytváří průnikem příčného křídla vysoký vstupní rizalit, doplněný v přízemí o přístavek vestibulu. K jihu je západní příčné křídlo prodlouženo o vilu ředitele. V podélné ose směrem k východu vybíhá úzký přízemní chodbový krček k tělocvičně (sokolovně), osvětlený 4 okny. Budova je osazena na vysoké podnoži, vyrovnávající svažitost terénu, obložené bosovanými kvádry v haklíkové skladbě. Na vstupní (západní) straně je výškový rozdíl natolik vysoký, že podnož obsahuje přízemí a ještě část suterénu, s hladkým kamenným obkladem. Na této podnoži jsou usazena dvě podlaží s pravidelně komponovanou fasádou ve vysokém řádu, ukončená úzkým pásem vlysu a profilovanou římsou. Ústřední podélná hmota se čtrnáctiosou fasádou je nad římsou doplněna o další patro, zakončené opět římsou a sestavou tří štítů, gradujících v ose průčelí. Vysoká obdélná okna s pravoúhlým drobnějším rastrem členění, jsou uspořádána do pásů nad sebou, s mezilehlými geometricky řešenými výplněmi. Vstupnímu průčelí dominuje převýšený trojosý rizalit, zakončený vlysem a trojúhelným tympanonem s hodinovým ciferníkem. Obě patra jsou bohatě prosvětlena vysokými okny, uspořádanými v pásech nad sebou a shora ukončenými půlkruhovými záklenky. Patra oddělují parapety se třemi kamennými reliéfy. Reliéf vlevo představuje mladého studenta listujícího v knize s nápisem Orbis pictus. Prostřední reliéf zobrazuje sedící mladou ženu s knihou, ohlížející se na batole, mezi nimi znak města Ústí nad Orlicí. Reliéf vpravo zobrazuje ženu sklízející v kleče úrodu, signováno J. Drahoňovský. Z přízemí vystupuje polygonální vestibul se stanovou střechou, krytou bobrovkami. V ose je umístěn vstupní pravoúhlý portikus z umělého kamene s výrazně předsazenou římsou. Boky prosvětlují téměř čtvercová okna. Nad levým je v omítce uvedeno vročení A.D.1913 a nad pravým autorizace ARCH.J.PACL. Původní masívní dvoukřídlé dřevěné dveře s geometrizujícími výplněmi jsou v horní polovině prosklené a opatřené mříží. Na koncovém východním rizalitu podélné jižní fasády je v nejvyšším patře umístěný obdélný kamenný reliéf s námětem tkalcovství. Zobrazuje dvě mladé ženy, sedící na zídce v družném rozhovoru. Levá postava gestem ruky ukazuje kolovrat s přízí, za druhou je v pozadí naznačen tkalcovský stav, u jehož paty si na pravém okraji výjevu hraje batole s nití. Přístavba jednopatrové ředitelské vily s valbovým zastřešením a shodně pojatým tektonickým řešením fasád, se obrací vstupním průčelím k jihu. Tvoří jej trojosá symetricky uspořádaná fasáda s osovým vstupem, zapuštěným v ústupkovém portálu, nad nímž je mělká lodžie se segmentově vystupujícím balkonem, opatřeným mřížovým zábradlím. Ke vstupu vede schodiště se stupňovitými opěrnými zídkami. Okna svým provedením vycházejí z celkové architektonické koncepce školy. Vlevo po boku průčelí je v koutě vložena přízemní zastřešená veranda s mohutnými polygonálními sloupy a zděným parapetem na kamenné podnoži. Západní průčelí vily je dvojosé, na školu se napojuje mírně vystupujícím rizalitem. Východní fasáda je rozdělena na hlavní hmotu s úzkým rizalitem bočního vstupu, nad jehož markýzou je vysoké čtyřdílné okno schodiště a na dvoupatrovou čtyřosou plochu, navazující na budovu školy. Ve střeše se uplatňují dva vikýře tvaru volských ok a dva zděné komíny s kamennými hlavicemi. V architektonické kompozici školy se uplatňuje jednotná kombinace materiálového řešení: pískovec na kamenné podnoži, měděný plech na klempířských prvcích, strukturované, versus hladké omítky, umělý kámen (portály), pálená tašková krytina. Výplňové prvky (okna, dveře) jsou dřevěné, stejně jako drobné konstrukční detaily - např. vikýře.