Jedná se o původní přízemní dům, rekonstruovaný v první polovině 19. století do dnešní podoby, s polovalbovou a sedlovou střechou s nestejnými úrovněmi hřebenů, založený na skále na půdorysu tvaru L, situovaný v počínajícím svahu, jehož terénní profil je vhodně využit k umístění sklepa. Jižní průčelí má dvě okenní osy, západní průčelí je tříosé. Zdivo domu je kamenné, opatřené hladkou vápennou omítkou s vápenným nátěrem žluté barvy, v odpadaných místech jsou viditelné starší omítkové vrstvy z doby nejméně před polovinou 19.století. Plocha průčelí je členěna okenními otvory, rámovanými štukovými plastickými šambránami s předsazeným klenákem ve vrcholu. Jižní lichoběžníkový štít je oddělen prostou předsazenou římsou. Vstup do domu je situován v levém okraji jižního průčelí a je ohraničen plastickou šambránou. Původní dvoukřídlé dveře s rámovou plastickou zárubní je zasazena ve hluboké špaletě, jejíž stěny jsou deštěné. Historie: Počátek osídlení Hojné Vody lze umístit nejméně do 14.století, původně zvaná Lugek, což ve staroněmčině znamenalo „výhled“ - z obce, založené na jihovýchodním úpatí Kraví hory, je výhled po širokém okolí. O století později byla osada popisována jako zpustlá. Obnova a poměrně rychlý rozvoj Hojné Vody nastal v 16.století v souvislosti s léčivým pramenem, jehož vodou se léčil i Vilém z Rožmberka. Osada se těšila slávě, byla obdařena řadou privilegií. Na konci 16.století měla osada 26 usedlých, dvě lázně a kostel a byla nazývána Vilémova hora. V Tereziánském katastru z roku 1757 je v obci označeno 36 domů, nejsou však ještě uvedena čísla popisná. Od 2.pol. 17.století převažuje pojmenování obce Svatá Anna. Dnešní název Hojná Voda si vymyslel až František Palacký v polovině 19.století. Toto pojmenování se stalo úřední. V roce 1840 se do obce přistěhovalo mnoho protestantů z německého Hannoveru a Braunschweigu. S touto přistěhovaleckou vlnou lze předpokládat i počátek zvětšené stavební činnosti.<<ODRADKUJ>> V roce 1946 došlo k odsunu zde žijících Němců. Začalo obsazování chalup jako rekreačních. V roce 1947 byla v domě čp.50 pekárna pana Vobra. V této době zde nebyla ještě elektřina, ta byla zavedena až v roce 1959. V roce 1951 byla obec na základě zákona o ochraně hranic začleněna do zakázaného pásma a bylo přistoupeno k likvidaci domů. Z původních 116 domů jich v roce 1970 zbylo jen 20. Zůstaly stát domy kolem průjezdné silnice a většina z nich tvoří podlouhlou náves, však s porušenou souvislostí zástavby. Dům čp.50 byl postaven pravděpodobně ke konci 18.století, kdy se jeho vlastníkem uvádí Josef Pachner, pekařský mistr. Ten zemřel v roce 1806, vlastnické právo bylo vloženo na jeho manželku Elisabet. V kupní smlouvě z roku 1821, kterou syn Josefa Pachnera Lorenz za 400 zlatých kupuje dům od své matky, je zmiňováno pekařské náčiní a krám (SOKA ČB, AM HV, kniha 4, Pozemková kniha, pag. 243-244). V první polovině 19.století byl rekonstruován do dnešní podoby a nadále sloužil k svému původnímu účelu. Fungující pekárna je zde doložena ještě v roce 1947, kdy zde působil jako pekař pan Vobr. V této době zde nebyla ještě elektřina, ta byla zavedena až v roce 1959. Dům v nezjištěné době rozdělen na dvě části a dvě čísla popisná. Těleso pece bylo umístěno v druhém popisném čísle, po zrušení pekárny bylo zbouráno.