Velký konvent tvoří spolu s přiléhajícím klášterním kostelem vlastní jádro mnišské klauzury. Podoba konventní budovy se utvářela někdy od 5. století, kdy se sv. Benedikt z Nursie a jiní zakladatelé řádů snažili nahradit mnišské poustevny obydlím pro společenství mnichů s pevnými pravidly. Vznikl tak typ čtyřkřídlé budovy (přičemž jedno z křídel tvoří samotný kostel) s vnitřním dvorem, který obíhá křížová chodba otevřená do dvora arkádami, jež vychází z helénistického obytného domu. Po zrušení kláštera byly prázdné prostory využívány pro různé tovární provozy, přičemž nejzávažnější poškození konventu a zvláště křížové chodby způsobila slévárna v letech 1850–1908. První větší opravy se konvent dočkal v letech 1909–1913, kdy odtud byly hlavně vyklizeny stroje, odstraněny příčky a další pozůstatky továrních časů. Nepodařilo se však napravit závažné vyklonění pilířů křížové chodby směrem do rajského dvora, což pak bylo hlavní starostí při opravách velkého konventu v letech 1937–1945.