Kamenná omítaná ohradní zeď, uzavírající původně jižní stranu dvora, je dochována jednak ve zdivu dvou přilehlých hospodářských budov a v krátkých mezilehlých úsecích kolem osově umístěné vjezdové brány. Sedlová stříška chránící korunu zdiva je kryta eternitem. Brána, k níž se přijíždělo poněkud šikmou cestou od Letohradu, je kulisová, výrazně převyšující ohradní zeď, kombinující kamenné zdivo s cihelným. Architektonické řešení vychází z typu edikuly s hladkými postranními pilastry, nesoucími mohutně vysazenou kamennou přímou římsu a na ní užší trojúhelný štít (fronton) lemovaný kamennou římsou a krytý pískovcovými deskami. V tympanonu je umístěn kamenný alianční erb stavebníků ( Marie Anna roz. Cavriani a Petr Marcolini) s korunou v klenotu. Po stranách štítu nad pilastry pravděpodobně byly ještě drobné doplňky (koule, čučky?), které se nezachovaly. Vlastní otvor vjezdu je půlkruhově zaklenutý, na patečních římsách, záklenek je v podhledu v omítce kvádrovaný. Ve vrcholu štukový klenák zasahující pod úzký hladký vlys. Pilíře brány dosedají na kamenný sokl se zkosenými patníky. Ze zadní strany má brána jednodušší členění a ústupek pro točnice vrat. Římsa štítu dosedá jen na úzké vodorovné římsové úseky v šíři bočních pilířů brány. Ve vrcholu novodobý obdélný omítkový rámec, pravděpodobně se zbytky letopočtu: vpravo nahoře čitelné P, dole poslední číslice 1 ( patrně značil poslední opravu). Původní vrata se nezachovala, nová kovová vrata jsou osazená nevhodně na lícové straně.