Lokalitu dříve z jižní strany obtékala řeka Dyje, od 80. let 20. století je však okolí zatopeno v důsledku výstavby vodního díla Nové Mlýny. Opevněný areál hradiště má rozlohu asi 1 ha a zachovalé valy v severní a západní části dosahují výšky až 6 m. Jižní část hradiště byla zničena v důsledku meandrujícího toku řeky Dyje. Také část severovýchodního opevnění byla zničena v 80. letech 20. století v souvislosti s výstavbou Novomlýnských nádrží (Himmelová et. al., 1989, s. 56). Lokalita je běžně ztotožňována s hradem Strachotínem v písemných pramenech 11. a 12. století ("castrum Strachotin"; Fridrich, ed., 1904-1907, s. 254-255, č. 289; Boczek, ed., 1836, s. 293, č. 289). Počátek osídlení je některými archeology spatřován ve druhé polovině 10. století (Měřínský 1986, 61-62, 66), ale opevnění pravděpodobně vzniklo až ve druhé polovině 11. století (Procházka 2009, 134). Podle Borise Novotného mělo dvě stavební fáze a zánik obou lze spojovat s násilnými událostmi (Novotný 1982a, 325-326, 333). Během druhé poloviny 11. století byl postaven jednolodní kamenný kostel s podkovovitou apsidou, který byl někdy v polovině 12. století obehnán dřevěnou palisádou. Přibližně v této době byl u kostela založen hřbitov (Jelínková - Kavánová 2002, 387). Během výkopových prací byly ve východní a severní části valového opevnění provedeny dva řezy. V obou byly zachyceny zbytky dřevěných trámů a silně propálené vrstvy. V severní části, na vnější straně opevnění, byla nalezena zborcená vrstva vodorovných dřevěných trámů, na povrchu silně propálené vrstvy. V původním tělese valu se vyskytovaly vrstvy tmavé a světlé hlíny střídané vrstvami šedočerného písku. Jednotlivé vrstvy byly pravděpodobně odděleny organickou vrstvou z proutí nebo větviček. Konstrukce valu byla popsána jako srubová komorová, bez zapuštěných prvků do podloží (Novotný 1982b). Uvnitř hradiště ležela tmavá kulturní vrstva pod naplavenou hlínou, štěrkem a pískem. Mocnost komplexu naplaveninových vrstev se pohybovala v rozmezí 60-100 cm, místy však dosahuje téměř 2 m (Měřínský 1981, 42; Novotný 1982b). Stratigrafie lokality byla poměrně komplikovaná. Na některých místech byly dvě kulturní vrstvy (obě chronologicky datované do stejného období) odděleny další naplaveninou. Kulturní vrstva byla značně promíchána s uhlíky, kolem některých archeologických prvků a v jejich výplních byly nalezeny i vypálené vrstvy, pravděpodobně jako doklad požárové destrukce hradiště. V rámci opevněné plochy byl odkryt kamenný kostel s pohřebištěm (95 hrobů), chata pravděpodobně srubové konstrukce, několik ohnišť, zahloubené jámy, kamenné kumulace a kůlové jamky. Jeden z vykopaných objektů sloužil pravděpodobně k výrobě skleněných kroužků (Měřínský 1985, 207; Sedláčková - Zapletalová 2012, 541). Georadar a ERT se zaměřily především na průzkum valu. Zaznamenané výsledky potvrdily předchozí nálezy archeologického výzkumu. Celý val byl pravděpodobně vystaven jednomu nebo několika požárům. V jihovýchodním sektoru průzkumu se podařilo nalézt průběh dnes již neexistujícího valu. Výsledky neukázaly příliš diferencovaný obraz vnitřní struktury valu. Zdá se, že jeho těleso je tvořeno pouze hlínou a dřevem, bez přítomnosti větších kamenných konstrukcí. Tento výsledek opět koresponduje s výsledky archeologických výzkumů (Novotný 1982a; Novotný 1982b). O struktuře vnitřní zástavby hradiště nám magnetometrie řekla jen velmi málo. To je dáno především mladšími naplaveninami hlíny, štěrku a písku, které překryly původní sídelní horizont (Měřínský 1981, 42; Milo et al. 2021, 59-60).