Parní elektrárna měla v kotelně osazeno celkem šest strmotrubných kotlů soustavy Garbe a Burkhardt s rošty Pluto-Stocker a Ulrichs. Ve strojovně byla osazena čtveřice parních turbín po 2500, 2 x 5000 a 15 000 ks. Turbíny hnaly čtveřici třífázových generátorů Siemens & Schuckert z roku 1914 o výkonu 1750, 2 x 3500 a 10 500 kW (z uvedených jediný generátor z roku 1922). Při rozšíření elektrárny v roce 1922 byly přistavěny dva kotle o výhřevné ploše 530 m2 a turbogenerátor o výkonu 10500 kW spolu s novou rozvodnou 5/35kV. Vedení vysokého napětí bylo dlouhé 93,86 km a zásobovalo 62 obcí se 130 00 360 obyvateli přímo a 58 obcí s 116 420 obyvateli nepřímo a jen občas připojenými cizími elektrárnami. Přespolní elektrárna v Liberci pracovala v součinnosti s přespolní elektrárnou v Tanvaldu-Šumburku, (voda a pára), s městskou elektrárnou v Jablonci nad Nisou (parní) a s Východočeskou elektrárnou a. s. v Hradci Králové (voda a pára) a vodní elektrárnou ve Frýdlantu (voda). Vodní elektrárna v Rudolfově pod čp. 63, Rudolfovská ul., Liberec – Rudolfov sloužila pro dorovnání špičkové spotřeby.