Opevnění v nejstarší fázi výstavby hradu nelze stanovit. Způsob obrany naznačuje orientace hranolové věže proti směru předpokládaného útoku a stejně orientované čtverhranné stavení výrazně vysunuté v severní části z ledvinového půdorysu pozdějšího hradního areálu. Zdivo tohoto stavení je svým charakterem blízké zdivu rotundy a lze je označit jako románské. Snad šlo o nízkou stavbu v půdorysu téměř snodnou s velkou hradní věží. Nezbytné hospodářství s dalším obranným příslušenstvím zabíralo pravděpodobně nejméně plochu dnešního nádvoří. Od samého začátku měl nepochybně hrad mimo pozdější hlavní cestu přes město od západu kratší samostatnou přístupovou komunikaci přímo vzhůra ze zúžené šíje loketského ostrohu, způsob obrany tohoto vstupu naznačují zbytky pozdější tzv. východní branky. V období vlády Přemysla Otakara II. bylo staré ohrazení vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi dosahující šířky 2 m, který byl zesílen několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounkových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu. Na severní straně sevřela do kleští starou románskou rotundu a učinila z ní jakousi falešnou baštu, jejíž funkce však zatím zůstala zachována. Jižní rameno hradby se napojovalo na masiv s hradním palácem a bylo tu patrně vykrojeno vnitřní bránou. Na severní straně od rotundy sehradba asi stáčelě obloukem k východu, přičemž zanechala mimo svůj obvod starší románský čtverhranný objekt, posunutý níže severovýchodním směrem. Přesný vztah raně gotické hradby k tomuto stavení není již v dnešním organizmu zřetelný. Z původních věží se dnes dochovaly pouzedvě. Torzo východní věže zůstalo ušetřeno pod renesanční nástavbou tzv. Šlikova archivu, z jihovýchodní stojí dolní díl narušený klasicistními přizdívkami. O třetí z těchto věží se předpokládá, že zanikla podmladším gotickým traktem Hejtmanského domu vysunutého z obrysu staré linie směrem k městu (není tam nic). Za Hejtmanským domem dosud pokračuje raně gotická hradba v obvodové zdi navazujícího křídla při věži. Ve svém dalším průběhu obcházela velkou hradní věž, za kterou se opět dnes již neznámým způsobem vázala na masiv skály oři hradním paláci. Vazba na opevnění královského města zůstává zatím zastřena pozdějšími stavebními fázemi. V souvislosti s rozsáhlou přestavbou hradu, v době předhusitské poněkud zanedbávanému, bylo na přelomu 15. a 16. století vedle přeměny v rodové stálé sídlo Šliků zesilováno i opevnění. Dobu těchto stavebních zásahů rámcově datoval r. 1529 na portálku, který podle starších zpráv existoval v paláci, do dnešní doby se však nezachoval. Strmá cesta mezi souběžnými hradebními zdmi, vedoucí přímo z tzv. Dolního hradu při hlavní městské bráně, ústila jednak do hradu a jednak do jeho vnějšího hradebního obvodu, který zpevňovaly půlkruhové bašty. Do téhož obvodu ústila také branka z města, jejíž polohu nutno hledat někde při dnešní Zámecké ulici. První hradní brána se klade tradičně do místa poblíž vyvinutého jihovýchodního nároží Hejtmanského domu. Podle starších zpráv bránu s padacím mostem přes příčný příkop zdobil znak s bílým lvem v červeném poli, který byl po zbourání brány kolem r. 1800 zasazen do jedné dvorní zdi v Kostelní ulici. Následující bránu tvořilo dvěma lomenými oblouky dnešní předbraní. Za markrabstvím se nová hradní cesta stáčí kolem skalního masivu k další bráně, jejíž starší podobu neznáme. Opevňovací systém za touto bránou navazoval křídlem dolní bašty. Dolní bašta, jejíž stavbu si vynutil rozvoj dělostřelby a nové obléhací techniky, je dílem renesančního období výstavby zámku. Vedle velké hradní hranolové věže je nejvýraznější dochovanou částí hradního opevnění. Součástí gotického opevnění hradu, ale i města, byl mohutný útvar při hlavní městské bráně, který tvořil samostatnou pevnůstku, jejíž rozloha se téměř blíží rozloze areálu vlastního hradu (60 x 35 m) a byl někdy označován jako Dolní hrad. Z ikonografie lze vyčíst jeho původní goticko-renesanční podobu. Dochovanou částí je podkovovitá bašta (po přestavě dnes čp. 129) při levém vjezdu do města. Původně byla tato pevnůstka nedílnou součástí hradu. Klíče z tohoto jediného východu z hradeb byly v rukou zástavního pána hradu. Dokazují to i spory mezi Šliky a loketskými měšťany, jejichž pohyb byl závislý na blahovůli majitele hradu. Zesílení hradeb za tzv. třicetileté války. Roku 1663 byl Loket zařazen císařským nařízením mezi hraniční pevnosti Čech. Z toho vyplývající výstavba barokního opevnění, které bylo zcela v povinnostech města, nebyla však v takovém rozsahu jako v Chebu. I nadále zůstala základem obrany jeh příhodná poloha v meandru Ohře a nové úpravy se omezily jen na výstavbu několika zalamovaných bastionů, zesilujících citlivě některá místa starší fortifikace a vytvářející nová stanoviště pro dělostřelbu. Dva bastiony byly nasypány na severozápadní straně v místech, kde se masiv loketské hory nejvíce přibližoval nad řeku. Udržování tohoto systému, jehož stav kontrolovalo pražské místodržitelství, bylo stálou povinností města až do moderní doby. Teprve radikální urbanistické záměry klasicismu (přestavba hradu na věznici, průraz dosud zaslepené západní části náměstí pro přímou komunikaci přes nově postavený řetězový most do Karlových Varů, výstavba nových závodů na předměstí) rozhodujícím způsobem zasáhly i opevňovací systém. Jeho rehabilitaci zahájily až stavební akce v rámci obnovené městské památkové rezervace a areálu hradu v současné době.