Národní podnik Plastimat, který zahrnoval 7 závodů po celém Československu s celkovým počtem 4000 zaměstnanců, byl jedním z hlavních producentů výrobků z plastických hmot. Díky vlastním designérům, k nimž patřil mj. Jiří Hofman, Miloslav Typlt či Stanislav Duda se výrobky podniku vyznačovaly vysokou estetickou úrovní. Založen byl v roce 1946 v Jablonci nad Nisou, kde působil mj. v areálu v ulici Na Hutích až do 60. let. Již začátku se nicméně hledalo vhodnější místo pro hlavní závod a tak bylo v roce 1958 o přemístění podniku do sousedního Liberce, kde došlo výstavbě nového závodu s objekty pro administrativu, nástrojárnu forem a rozsáhlými výrobními halami na základě projektu ing. Jiřího Jandery z pardubického Chemoprojektu z roku 1960 a stavbu prováděly Pozemní stavby Liberec. Zprvu bylo vypracováno 5 alternativ řešení závodu, které nakonec vyústili v univerzální a variabilní výrobní celek, který umožnil další rozšíření a vyhovoval zároveň případné změně výrobního programu. Novostavba vznikla na místě někdejší cihelny. Monoblok sestává z patrové administrativní budovy a přízemní výrobní haly. Spojení je provedeno krytými mosty nad vlečkou, takže monoblok mohl být koncipován tzv. „pod jednu střechu“. Konstrukci vstupní, rozložité, horizontálně komponované administrativní budovy tvoří železobetonový monolitický skelet se sloupy kruhového profilu. Železobetonová konstrukce administrativní části vytváří pravidelný, „zlínský“ rastr, vyplněný kyvnými okny od sloupu ke sloupu a barevnými parapety. Jeden spojovací most je pro cech I., druhý pro cech dílen a výrobní cech II. V hale jsou vedle sebe řazeny cechy mechaniských dílen a výrobní cechy. Konstrukčně je výrobní hala navržena rovněž jako montovaný železobetonový skelet o modulu 18 × 12 m. Jedná se o typovou montovanou železobetonovou halu s předpjatými příhradovými vazníky. V administrativní části byla situována vstupní hala s vrátnicí a sociálním zařízením, v patře kanceláře dílen a laboratoře, ve druhém patře podnikové ředitelství a v suterénu sklad strojů, závodní jídelna a zdravotní středisko. V rámci prostranství před vstupem se uplatnila parková úprava, doplněná nezbytným parkovištěm. Barevné řešení areálu bylo v duchu „zlatých šedesátých“, kdy atika a plocha zdi u spojovacích mostů byly šedé, výplně oranžové a konstrukce (sloupy), štítová stěna, oplechování antracitové a okna v odstínu slonová kost. Výrobní hala pak byla pojednána světle modrou barvou. Architektonické řešení monobloku, jak uvádí Architektura ČSR, „působí svou jednoduchostí“ a „odlehčení fasády včetně spojovacích mostků, které jsou prosklené a neseny rovněž sloupy kruhového profilu, kontrastuje s hmotou výrobní haly.“ Autor projektu, Jiří Jandera (17. 1. 1933, Česká Třebová -- 22. 06. 2007, tamtéž) po maturitě na gymnáziu v roce 1952 pokračoval ve studiu na ČVUT - Fakultě architektury a pozemního stavitelství v Praze, které ukončil roku 1957. Na umístěnku nastoupil do Státního projektového ústavu Chemoprojekt Pardubice. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1993, převážně ve funkci hlavního architekta v týmech projektujících nové průmyslové závody v tuzemsku i v zahraničí. V roce 1976 obdržel 1. cenu Přehlídky architektonických prací 1976 - 1977 za realizaci Nové pneumatikárny v Otrokovicích, největší monoblokové stavby svého druhu v Evropě. V roce 1981 pak úspěšně obhájil kandidátskou práci „Průmyslové halové monobloky“. Vedle projekčních úkolů se věnoval také pedagogické činnosti na gymnáziu v Pardubicích. V podzimu svých dní pak působil jako městský architekt v České Třebové.