Stavba má obdélný půdorys o délce 12,75 m a šíři 5,00 m. V uvedeném rozměru je započítán i drobný portikus, který je stejně široký a vysoký jako stavba sama a má délku 2,53 m. Dvojice jednoduchých iónských sloupů portiku vynáší hlavní, severozápadní, štít stavby. Sloupy jsou kruhového půdorysu, směrem vzhůru postupně se zužující. Jejich maximální průměr je 0,53 m. Sloupy jsou bez patek. Hlavice sloupů jsou kruhové, třikrát odstupňované. Hlavní štít stavby je soudobou replikou štítu historického. Štít je nově vyzděn z plných pálených cihel a trojděrových pálených tvarovek. Není omítán a je prostý jakékoliv plastické výzdoby. Boční průčelí jsou zrcadlově shodná. Nároží stavby jsou rámována jednoduchými pilastry bez patek. Plocha zdiva bočních stran je pravidelně členěna rozměrnými okenními otvory. Jejich šíře je 1,50 m a výše 3,75 m. Okenní výplně se prakticky zcela nezachovaly. Podle několika drobných torz rámů je však zřejmé že se jednalo o dřevěné jednoduché, trojdílné, dovnitř otvíratelné výplně, které se skládaly ze dvou shodných křídel o velikosti 0,75 × 1,50 m a segmentové části o výši 1,25 m a šíři taktéž 1,5 m. Segmentová část oken je rámována ve štuku provedenou šambránou. Tento prvek je z hlediska tektoniky vynášen drobnými římsami jdoucími vždy od okna k oknu či na okrajích od okna k nárožnímu pilastru. Nárožní pilastry opticky vynášejí mohutnou korunní římsu, jež je de facto pouhým pokračováním kladí obou protilehlých štítů. Pod okny se nacházejí drobné podokenní římsy. Zadní, jihovýchodní, průčelí stavby je řešeno, stejně jako průčelí hlavní, jako osově souměrné. Ve středu zadního průčelí je dveřní otvor, který původně obsahoval jednokřídlé dveře. Zmíněný otvor je rámován jednoduchou šambránou a nade dveřmi je supraporta přímého tvaru. Zadní průčelí vrcholí frontonem, který je vynášen kladím složeným z architrávu, prázdného vlysu a římsy. Popisovaný štít je omítaný, bez jakéhokoliv plastického aparátu. Výše zmíněným zadním vchodem se dostáváme do dvou drobných nestejně velkých místnůstek. Tyto vznikly novodobým rozdělením místnosti jedné. Půdorysný tvar obou těchto místnůstek je dosti nepravidelný, ovlivněný vybíhajícím tělesem niky, která je v hlavní prostoře stavby. V interiéru západnější obou z místnůstek se jeví starší pekované barokní omítky a na nich několik špatně čitelných historických nápisů psaných rudkou. Tyto texty doplňuje jednoduchý nákres v podobě knížecí koruny. Hlavní prostora stavby je ze severozápadní strany plně otevřena do shora popsaného portiku. Ze stop na stěnách je však zřejmé, že hlavní prostora stavby byla minimálně po určitou dobu uzavřena pomocí dřevěné, patrně plně prosklené, příčky. Uvedená příčka byla v minulosti osazena za líc navazujícího zdiva bočních stěn – a to o 0,65 m. Maximální délka místnosti vymezené obvodovými stěnami, tzn. bez prostoru krytého portikem, je 8,05 a její šíře je 3,45 m. Z uvedeného tak vyplývá, že obvodové, patrně plně cihelné, zdivo dosahuje šíře 0,78 m. Velkou většinu jihovýchodní stěny hlavní místnosti zaujímá rozměrná nika zaklenutá konchou.