Zahrada byla komponována způsobem charakteristickým pro zdravotnická zařízení té doby. Především byl ztvárněn nástupní prostor v duchu novokrajinářského parku v typickém tvarosloví ploch i výběrem sortimentu dřevin – např. sloupovité duby, šácholany, jírovce, platany. V zahradě nechyběly užitkové pěstební plochy doplněné skleníkem, na většině severní části zahrady byl založen ovocný sad, jižní svah byl ponechán jako vinice. Území pod baštou sv. Anežky bylo kultivováno na odpočivný háj s jezírkem. Na konci vyhlídkové cesty pod hradbami na úzkém ostrohu pod Vyšehradem byl situován altán (gloriet) s nádhernou vyhlídkou na panorama údolí Vltavy. Zahrada měla již tehdy závlahový systém napájený vodou z Vltavy. Reprezentativní nástupní prostor přechází v užitkový sad s jabloněmi, hrušněmi, meruňkami a švestkami, na něj navazuje plocha zaniklé vinice, oddechový háj a zahrada pro pěstování zeleniny se skleníkem (drobná zděná stavba s valbovou střechou, k níž přiléhají po stranách dlouhá křídla skleníků). Základní architektonické členění zahrady spolu s cestní sítí bylo stanoveno již v rámci projektu sanatoria a realizováno společně s výstavbou budov ve 20. letech 20. století. Původní kompozici areálu narušují pozdější vestavby, nástupní prostor a východní sad jsou pečlivě udržovány, zaniklou vinici nahradily výsadby borovic černých a keřů. Západní sad dožívá a zanikla zde i cestní síť, východní část je postupně obnovována. Na počátku 21. století bylo obnoveno napájení závlahového systému z Vltavy.