Architektura byla koncipována jako tzv. Gesamtkunstverk, kdy cílem bylo dosažení jednoty architektonického a výtvarného díla a jde o jednu z nejzajímavějších smutečních síní u nás. Návrh je rozšířen i na okolí stavby, kde se nachází působivá meditativní zahrada. Stavba členitého půdorysu svým odstupňovaným hmotovým řešením reaguje na svažitý terén. Provozně technické prostory jsou situovány v nižší úrovni, než je dominantní objekt obřadní síně s jasně formulovanou tektonikou konstrukčního řešení. Do koncepce návrhu autoři zapojili také výhled na panorama města, který se návštěvníkům otevíral při pohledu přes prosklenou stěnu obřadní síně. Samotná obřadní síň je navržena jako jednoduchý prostor se stropem neseným sbíjenými dřevěnými vazníky. Střecha, položená na obvodových železobetonových zdech, umožňuje vrchní boční bazilikální osvětlení. Součástí vybavení stavby jsou i autorské interiéry a mobiliář. Výjimečnou koncepci budovy dotvářejí prvky jako zavěšený zvon, prosklená střecha nesená dřevěnými nosníky, nebo sluneční hodiny. Rytmický reliéf vystupujících/mizejících ženských a mužských postav v pohledovém betonu vyjadřuje souvislost s okamžiky odcházení člověka z pozemského světa. Kruhové okno do prostoru obřadní síně z průsvitného mramoru symbolizuje věčnost. Autoři chtěli "povýšit architektonický prvek na výtvarné sdělení, dotahovat detaily výtvarným způsobem" (P. Kupka), plastika tedy v tomto případě architekturu nezdobí, ale vyjadřuje její myšlenku. Ve své době se jednalo o ojedinělou realizaci především díky propracovanému konceptuálnímu řešení a výraznému sakrálnímu vyznění stavby.