Objekt dvojvily je dvoupodlažní, částečně podsklepený, s nízkou sedlovou střechou, každá část je zcela samostatná, s vlastním vstupem. Vizuálně je spojuje prvek mělkého proskleného arkýře obdélného tvaru, s omítanými parapety i nadokenní římsou, umístěného na střední ose uliční fasády, tvořený z jednotlivých tabulek ve třech řadách. Arkýř prosvětluje hlavní schodiště obou domů a tvoří ochranu ustoupenému zádveří hlavního vstupu, s dvojicí dveří do obou částí objektu. Fasáda je jednoduchá, prakticky nečleněná, omítaná, s výjimkou ploch režného zdiva v průčelí a s minimálním počtem okenních otvorů. Na střední ose objektu je ustoupené zádveří s odhaleným režným zdivem, stejně tak i středový pilíř, který jediný odděluje oba objekty, avšak dosahuje pouze do výšky první řady tabulek arkýře (na úrovni 2. NP). Z režného zdiva je pohledově odlišená i ustoupená plocha nad arkýřem, s dvojicí horizontálních oken. Obytné pokoje jsou prosvětlené velkými dělenými okny, prostory zázemí (WC, koupelna, spíž, komora) naopak úzkými okny aplikovanými v horizontální i vertikální poloze. Zadní zahradní fasáda, projektovaná opět shodně, pouze zrcadlově převráceně pro obě části domu, měla původně po obou stranách mírně předstoupený jednopodlažní kubus ukončený terasou, ustoupenou až do nitra půdorysu objektu. V roce 1939 ale sám architekt Hilgert navrhl adaptaci své části domu, spočívající v rozšíření stávajícího prostoru v 1. patře na úkor části stávající terasy. Na fasádě zůstal zachována v podobě balkonu. Boční fasáda je opět jednoduchá, s mělkým rizalitem a dalším, bočním vstupem do přilehlé části domu.