Kompozice architektury sloupu je přejata z barokního Morového mariánského sloupu na Nám. Svobody v Brně. Statue stojí na kamenné podestě. Spodní část architektury sloupu tvoří čtyřboký postament s přestavenými hranolovými pilíři v nárožích. V čelní stěně podstavce je v mělce vyhloubené grottě zpodobněna ležící figura sv. Rozálie, provedená ve vysokém reliéfu. Postament je završen předsazenou profilovanou římsou, na níž jsou rozmístěny čtyři nízké čtyřboké hranolové sokly, dole s rozšířenými základnami a s profilovanými římsami, na nichž jsou osazeny sochařské figury čtyř světců – sv. Cyrila a Metoděje, sv. Floriána a sv. Václava. Uprostřed mezi nimi je umístěn vyšší hranolový sokl, opět dole s širší základnou a nahoře s profilovanou římsou, podpírající ústřední hladký sloup s kompozitní hlavicí, na jehož vrcholu stojí socha Panny Marie Immaculaty. Sv. Metoděj, oděný v biskupském rouchu s mitrou na hlavě, v levé ruce drží desku písma a poutnickou hůl, levou nohou stojí na hlavě ďábla. Sv. Cyril, oděný v řeholní roucho drží hůl s dvouramenným křížem a v náručí přidržuje zavřenou knihu Písma svatého, jeho pravice spočívá na deskách knihy. Sv. Florián, v oděvu římského vojína s pláštěm přehozeným přes pravé rameno, v pravici drží vědro, z nějž lije vodu na hořící dům u jeho pravé nohy. Sv. Václav, oděný v knížecí roucho a v plášti halícím ramena, s korunou na hlavě a řetězem na hrudi, v pokrčené pravici drží žerď praporce, levice odtažena od těla se opírá o štít s reliéfem svatováclavské orlice. Figury z tišnovského sloupu nesou všechny znaky Břenkova typického autorského projevu. Jedná se o frontálně podané, obrysově uzavřené skulptury; zavalité až robustní, „hmotné“ postavy světců, které jsou tradičně komponovány v kontrapostu a podány v konvenční ikonografii. Pozorujeme plné oválné tváře a příznačné lineární traktování splývavých draperií. Ke zpodobení slovanských věrozvěstů Břenek použil antikizující mužské typy s rovným nosem a přísným výrazem. U soch sv. Floriána a Panny Marie pozorujeme zřetelnou a nekomplikovanou návaznost na domácí barokní tradici. Tišnovský mariánský sloup je typickým dílem nebarokního historismu, ideově spjatého s pomyslným návratem do zbožných časů barokní éry a s obdobím rozvoje cyrilometodějského kultu na Moravě v druhé třetině 19. století. Monument je chráněn dekorativním kovovým plůtkem. Sokl ústředního sloupu nese na čelní straně vpadlé obdélné pole s kartuší s reliéfně provedeným znakem města Tišnova, na ostatních třech stěnách pak ve vpadlých obdélných polích zlacené česky psané majuskulní nápisy s chronogramy k roku 1863. Na severní straně: K POCTĚ / PANNY MARIE / A / DRAHÝCH PATRONŮ / POSTAVILA OBEC TIŠNOVSKÁ //. Na jižní straně: TISÍCTÝ ROK / ÚVODU ZÁKONA KŘESŤANSKÉHO / NA / CELÉ KRAJINĚ / MORAVSKÉ / A / ČESKÉ //. Na východní straně: K TÉTO STAVBĚ / PŘISPĚLI / P. T. GABRIELA / ABATYŠE / MAŘÍDOLSKÁ / CO PATRONKA / TÉŽ I FARNÍCI / ZBOŽNÍ //.