kostel sv. Martina s farou

Areál při kostele sv. Martina se nachází v jihovýchodním rohu obce a přes hlavní silnici jihovýchodně vyšehořovické tvrze. Seskládá se z dvou částí — východní je sakrálním okrskem, obehnaným hřbitovní zdí, a určeným torzem původního kostela a pozdně barokním kostelem sv. Martina. Západně se za drobnou komunikací nachází skupina budov fary, torza zvonice a chlévů. Funkčním jádrem areálu je sestava torza staršího, raně gotického, a pozdně barokního kostela sv. Martina. Starší kostel pochází nejspíše z druhé poloviny 13. století a lze u něj předpokládat přestavbu či rekonstrukce před rokem 1329 včetně. Původně se jednalo o jednolodní orientovaný kostel s lodí na půdorysu obdélníku a odsazeným, přímo uzavřeným presbytářem. Dodnes se zachoval pouze závěr a úseky zdí obdélné lodě, její základové zdivo je skryto pod terénem. Nový, pozdně barokní, kostel sv. Martina byl oproti staršímu, – orientovanému, kostelu vystavěn v ose sever-jih. Průčelní věží je svázán se zdivem staršího kostela. Vystavěn byl v letech 1769–1770 jako jednoduchá jednolodní stavba s průčelní věží, obdélnou lodí, odsazeným čtvercovým presbytářem a sakristií v jeho ose. Západně kostela sv. Martina stojí torzo pozdně gotické zvonice, vystavěné nejspíše v průběhu 1. poloviny 16. století. Stavba je patrová, s mohutnými hrotitými okny a atikovými štíty. Minimálně ještě v 80. letech byla na stavbě stále patrná sgrafitová výzdoba. Budova barokní fary je vystavěna na půdorysu obdélníku, krytá valbovou střechou. Průčelí je trojosé, akcentované mělkým rizalitem završeným trojúhelným štítem. Fasády jsou členěny mírně zdobenými lezenovými rámci pro každé pole a čabrakami pod okny. Předmětem ochrany je kostel sv. Martina, torzo původního kostela (presbytář), torzo márnice, ohradní zeď s branou, zřícenina zvonice, fara, chlévy a ohradní zeď fary s branou.