Areál bývalé přádelny bavlny bratří Grohmannů se nachází v průmyslové části obce Bystřany, mezi železniční tratí a silnicí do Teplic. Předmětem návrhu na prohlášení za kulturní památku je pouze část tohoto areálu, a to vlastní budova přádelny a tovární komín. Bývalá přádelna je čtyřpodlažní objekt, tvořený ocelovým skeletem a cihelným omítaným zdivem, prolomeným pravidelně rozmístěnými velkými prosklenými plochami. Jednotlivé fasády člení pilastry ve vysokém řádu, nejzdobnější je severovýchodní průčelí s hlavním vstupem. Výrazným prvkem exteriéru jsou dvě věže, ukončující schodišťové rizality. Interiér má charakter výrobních hal, jejichž jednotlivá podlaží jsou propojena třemi schodišti. Dnes samostatně stojící komín má vysokou hranolovou základnu, opatřenou pilastry se štukovou výzdobou. Mohutné a vysoké, mírně kónické vlastní komínové těleso je vyzděné z režného cihelného zdiva – v dolní a horní partii s barevným vzorem. Objekt bývalé přádelny a barevny bavlny se nachází na severním okraji obce Bystřany jižně od silnice E 442 Teplice – Praha. Čtyřpodlažní objet má obdélný půdorys, střecha je sedlová s velmi mírným sklonem, krytá plechovými šablonami. Nosnou konstrukcí je ocelový skelet provedený firmou Franz Zimmermann ze saského Werdau, tvořený kombinací válcovaných a složených nýtovaných profilů. Obvodové zdivo je cihelné, omítané. Celou budovu obíhá vysoký kamenný sokl, jehož výška dosahuje až do dvou třetin úrovně přízemí. Mezi prvním a druhým patrem budovy probíhá jednoduše profilovaná kordónová římsa, průčelí ukončuje jednoduchá korunní římsa. Vertikálně jsou jednotlivá průčelí členěna vysokým pilastrovým řádem, který stěny dělí na jednotlivá pole. Pilastry, jejichž hlavice pře-sahují úroveň korunní římsy, jsou pod kordónovou římsou zdobeny obdélným polem s kapka-mi a vpadlým kosodélníkem, nad ní tryglify s florálními motivy, hlavice pilastrů jsou zdobe-ny secesním ornamentem – oválnou kartuší s girlandou, podloženou čabrakou. Jednotlivá pole jsou v jihovýchodním, resp. severozápadním průčelí členěna dvěma sdruženými okenními ot-vory. V severovýchodním, resp. jihozápadním průčelí jsou pole prolomena trojicí sdružených oken uspořádaných v palladianské kompozici. Obdélné okenní otvory vyplňují mnohotabulková okna, jednotlivá skla jsou osazena do ocelových profilů. Reprezentativnímu sedmiosému severovýchodnímu průčelí dominuje v druhé ose od jihu umístěný mohutný schodišťový rizalit. V přízemí rizalitu je prolomen hlavní vstup do budovy, po stranách doplněný dvěma okenními otvory. Vstupní otvor je rámován dvěma pilastry, na které dosedá segmentově klenutá supraporta s festonem a oválnou kartuší. Vstupní otvor vy-plňují novodobé dvoukřídlé plechové dveře s nadsvětlíkem. Nad vstupním otvorem jsou v každém podlaží prolomena okna v palladiovské kompozici. Rizalit je nad úrovní střechy zakončen dvoupodlažní hranolovou věží, ukončenou mansardovou střechou, jejíž horní podlaží sloužilo jako vodojem pro sprinklerův protipožární systém. Na vrcholu rizalitu je po obvodu kolem věže zděným zábradlím vymezena malá vyhlídková plošina. Jihovýchodní boční průčelí rizalitu je ve třech úrovních prolomeno dvojicemi okenních otvorů, jejichž parapety odpovídají sklonu schodiště. V první úrovni jsou okna obdélníková, ve druhé jsou segmentově ukončená, třetí úroveň tvoří jedno sdružené půlkruhově ukončené okno. Severně od rizalitu je postaveno odsazené hranolové těleso nákladního výtahu. Osy jižně, resp. severně od rizalitu jsou prolo-meny vždy třemi sdruženými okenními otvory. Rovněž jihovýchodnímu průčelí které je šestiosé, dominuje schodišťový rizalit, umístěný ve druhé ose od západu. Kompozice okenních tvorů v něm je shodná s jihovýchodní stěnou rizalitu v severovýchodním průčelí. Středem pravoúhlého schodiště je veden odvětrávací tubus, který nad rizalitem prochází jednopodlažní hranolovou věží. Ta je ukončena stanovou střechou se zaoblenými nárožími a kruhovou lucernou završenou mansardovou střechou. Jiho-západní, resp. severovýchodní osa rizalitu je členěna pouze vysokým pilastrem. Osy západně a východně od rizalitu jsou prolomeny dvojicemi sdružených okenních otvorů. Výrazným prvkem sedmiokého jihozápadního průčelí je třetí schodišťový rizalit situovaný v první ose od severu. Jihozápadní stěna je bez okenních otvorů, nad kordónovou římsou je ozdobná kartuše, ve které byl znak továrny. Původní zobrazení bylo v pozdějších letech přemalována znakem Elektrotechnických závodů. Jihovýchodní stěna rizalitu jeve třech rovinách členěna dvěma sdruženými okenními otvory, jejichž parapety opět respektují sklon schodiště. Dle původních plánů byla šestá osa od severu o cca 5 m odsazena. Podle projektu z roku 1927 byl v tomto prostoru postaven dvoupatrový magazín, který se slohově shodoval s hlavní budovou. Všechna tři průčelí tohoto přístavku jsou tříosá, jednotlivá pole jsou prolomena jedním okenním otvorem. Severozápadní průčelí je sedmiosé, přičemž sedmá osa od východu je součástí schodišťo-vého rizalitu předstupujícího před jihozápadní průčelí. Všechny osy jsou prolomeny dvojicí sdružených okenních otvorů.