Závojského vila je dvoupodlažní, podsklepená budova obdélného půdorysu, zastřešená mansardovou střechou s vikýři, v architektonickém konceptu doznívajícího historizmu a secese. Působivost stavby spočívá především v bohatém asymetrickém členění její hmoty s vypínajícím se věžovitým rizalitem v severozápadním nároží. Reprezentativní a nejvíce členité průčelí domu je orientované západním směrem k ulici. Asymetrickou kompozici uličního průčelí určuje výše uvedený nárožní věžovitý rizalit a protilehlý válcový arkýř, zastřešený kuželovou střechou, vystupující z jihozápadního nároží. Rizalit mění ve své horní třetině čtvercovou dispozici na oktogonální a ve vrcholu ho zakrývá polygonální zvonová střecha. V centrální ose průčelí je prolomen vstup do zvýšeného přízemí, přístupný krátkým jednoramenným schodištěm, nad nímž je v 1. patře vyložen půlkruhový balkon, zdobený secesním kovaným zábradlím, nesený dvěma sloupy s hladkým dříkem a plasticky tvarovanou hlavicí a patkou. Členitý ráz vily doplňují dva identicky řešené arkýře, nesené krakorci na severní a východní fasádě. Oba probíhají přes 1. patro a podkroví a v úrovni střechy jsou ukončeny plasticky tvarovanými štíty. Jihovýchodní nároží bylo původně v patře otevřeno loggií. Její prostor je v současnosti z východní i jižní strany zazděn a na fasádách jsou patrné pouze čtyři polosloupy, které původně nesly kladí. Okenní otvory vily jsou jednoduché nebo zdvojené se šambránami, opatřenými naznačeným tvarem klenáku v nadpraží, anebo doplněnými zalomeným trojúhelníkovým frontonem. Do dvoutraktové dispozice přízemí je vsunuté zádveří, z kterého je přístupná schodištní hala i ostatní obytné prostory. Dvoukřídlé dřevěné vstupní dveře rámové konstrukce mají dochovanou původní kliku, kovanou mříž a oválnou skleněnou výplň zdobenou leptaným a pískovaným ornamentem s figurálním námětem uprostřed. V prostoru závětří před hlavním vchodem se dochoval dekorativně zdobený škrabák na boty a litinové madlo, které patrně sloužilo k držení při čištění obuvi. Převýšená schodištní hala v severozápadním rohu dispozice vytváří hlavní komunikační prostor vily. Je zde autenticky dochovaná keramická ornamentálně zdobená dlažba, schodiště s terazzovými stupni, secesním kovaným zábradlím a s čtvercovým zrcadlem. Okenní otvory schodiště mají výplně s barevnou vitráží se stylizovanými přírodními náměty: dole jsou použity motivy krajiny s prvkem vody a vodního ptactva, nahoře náměty ptáků létajících v korunách stromů. Ve dvou vzájemně průchozích prostorách severního traktu přízemí je dnes umístěna knihovna. V jižním traktu je situovaná velká společenská místnost – herna a za ní malý prostor šatny. Z herny je přístupný novodobý přístavek s toaletami a umývárnou. V prostorách knihovny jsou autenticky dochované dřevěné zárubně, okenní a dveřní výplně, některé se skleněnou výplní zdobenou secesním florálním ornamentem. V úrovni 1. patra jsou z podesty schodiště přístupné v severním traktu čekárna a ordinace praktického lékaře (toalety a čekárna sekundárně členěné několika příčkami) a v jižním traktu prostory obřadní síně. V prostorách 1. patra jsou rovněž zachovány původní dřevěné zárubně, okenní a dveřní výplně, profilovaná fabionová římsa a stropní štuková rozeta kolem závěsu původního křišťálového lustru. V okenním rámu obřadní síně je dochováno rovněž mechanické zařízení na vytahování exteriérových žaluzií. Jedny z dvoukřídlých dveří v obřadní síni mají dochovanou skleněnou výplň zdobenou leptanými a pískovanými secesními vegetabilními motivy. Schodiště v úrovni podkroví ústí do centrálně situované chodby, která dále zpřístupňuje všechny prostory muzea, skladiště a prostory půdy. Jsou zde zachovány původní dřevěné prkenné podlahy, a rovněž okenní a dveřní výplně. Hlavním komunikačním prostorem polozapuštěného podzemního podlaží je plochostropá východo-západně orientovaná chodba, ze které se vstupuje do sklepů a prostor technického zázemí. Sklepy jsou zaklenuty stájovými traverzovými klenbami, anebo valenou klenbou se segmentovým obloukem.