Přízemní zděná stavba s polopatrem má oválný půdorys a je zastřešena valbovou střechou s půlkruhově zakončenými a do segmentů členěnými valbami. Přízemí cihelny je vyzděné z cihel a je řešeno jako zaklenutá chodba s 16 vypalovacími komorami. V podstatě se jedná o několik periodických pecí v řetězu za sebou uspořádaných do oválu. Základní princip pece spočíval v tom, že žár kontinuálně prostupoval komorami, z nichž ty, ve kterých se zrovna nevypalovalo, sloužily k předehřívání, chlazení, vyvážce a zavážce. Využilo se tak přebytečného tepla, které volně přecházelo po obvodu pece a sloužilo vedle pálení také k předehřívání. Cihelné zdivo z vnější i vnitřní strany nese stopy po omítkách. Vypalovací komoře přísluší vždy jeden vstupní (manipulační) obloukově klenutý otvor sloužící k zavážení a vyvážení cihel. V klenbách komor jsou topné otvory, kudy se do jednotlivých komor horem skrze klenbu vsypávalo palivo (uhelný prach). Krov je vaznicové soustavy, s hřebenovou vaznicí, kterou podporují středové sloupky se zavětrováním pomocí pásků. Sloupky jsou posazeny na hambalky, podpořené kratšími profilovanými trámy posazenými na vyzděné sloupky. Nad konci hambalků jsou ještě další dvě vaznice. Velké přesahy střechy jsou z vnější strany po obvodu cihelny podepřeny šikmými vzpěrami se zavětrováním. Krytinu tvoří velkoformátové plechové šablony na dřevěném bednění. Původní krytinou byly dle historických fotografií pálené tašky. Uprostřed pece se nachází cihelný komín o výšce 39 m. Komín byl znovu postaven jako kruhový na starší oktogonální základ v roce 1932. Ocelovou výstroj instalovanou tvoří spínací obruče (instalované v 90. letech 20. stol.), vnitřní i vnější stupadla a hromosvod. Do komína vede centrální kouřovod, do kterého směřují kouřové kanály všech vypalovacích komor.