Rodinný dům Aloise a Jitky Širůčkových představuje v Moravskoslezském kraji ojedinělé dílo inspirované tvorbou skupiny New York Five architektů Richarda Meiera, Charlese Moora či Charlese Gwathmeye. O výstavbě domu rozhodli lékař Alois Širůček s manželkou Jitkou, když se rozhodli, že se v Bílovci usadí. Jelikož znali učitele, spisovatele a malíře Emila Přikryla (1912-2001), oslovili jeho syna Emila (1945, Bílovec), který v roce 1972 absolvoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Cubra. Podnětem jim byla Přikrylem vyprojektovaná pražská vila režisérky Věry Chytilové. Architekt dům zasadil do svahu nad areálem bílovecké nemocnice, která pozemky získala pro své zaměstnance. Dům tvoří jakousi figuru, přimykající se k terénu. Do ulice se obrací garáž a jednopatrová část s pásovým oknem. Vstup vede přes nízká vrátka k verandě v podobě kontejneru připojeného k hlavní hmotě domu. Majitelé si přáli, aby obytná hala byla z východu, jihu i západu přístupná slunci a aby měl dům jídelnu, protože nechtěli jíst v kuchyni. Dvoupodlažní hala spojená s jídelnou je tak umístěna v jihozápadní části objektu a je provázaná s venkovní terasou vetknutou do hmoty domu na jeho nároží. Jídelna tak pokračuje do zahrady, odkud se jihovýchodním směrem otevírá pohled směrem na Bílovec a vrcholy Moravskoslezských Beskyd. Dům představuje v období normalizace ojedinělý příklad transferu aktuálních architektonických tendencí Západu do prostředí moravskoslezského regionu.