V letech 1903 až 1912 vznikla na vrcholu Pradědu rozhledna v intencích pozdního historismu. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám a nevalné kvalitě použitého kamene však poměrně rychle chátrala, v roce 1957 byla uzavřena pro veřejnost a o dva roky později se zřítila. Vrchol Pradědu znovu ožil s potřebou šíření televizního signálu. Projekt Televizního frekvenčně modulovaného a ultrakrátkovlnného vysílače Praděd, jak zněl oficiální název stavby, vypracoval Spojprojekt Brno pod vedením architekta Jana Lišky (1932 - ?). Stavbu měl na starosti podnik Výstavba ostravsko-karvinských dolů. Základy vysílače byly položeny v roce 1969 a objekt byl uveden do provozu v roce 1980. Vzhledem k náročným povětrnostním podmínkám probíhaly stavební práce jen pět až šest měsíců v roce. Věž byla původně 162 metrů vysoká, ale při výměně vysílače v roce 1993 byla snížena na 146,5 metru. Ve výšce 19 a 73 metrů nad zemí se nacházejí dvě podlaží sloužící jako rozhledová místa, přičemž vyšší je přístupné výtahem. Základ tvoří železobetonový dřík o výšce 82,5 metru. Na něj navazuje kovová část a laminátový nástavec. K dříku se přimykají tři diagonálně komponovaná křídla. Jedno slouží energetickému provozu, v druhém jsou umístěna zařízení vysílače a ve třetím se nachází restaurace a ubytování. Vzor představovala televizní věž ve Stuttgartu s betonovým dříkem, na který je nasazen prstenec, respektive koš s obslužnými místnostmi. Věž na Pradědu, příklad pozdního internacionálního stylu, představuje ikonickou stavbu Hrubého Jeseníku.