Úřad je rozložen kolem dvora v půdorysném tvaru písmene L na západní straně areálu. Východní přízemní výběžek původně sloužil jako zasedací sál, jižní křídlo s nižší částí vpravo obsahuje hlavní vstup v mírně předsazeném rizalitu, západní křídlo původně končilo krátkým rizalitem o hloubce jedné osy na severní straně. Budova dosedá na vysoký sokl polozapuštěného suterénu, přízemí má výškovou úroveň výrazně nad terénem. Většina hmoty je dvoupatrová s valbovým zastřešením krytým taškovou krytinou. Horizontálně je stavba členěna výraznými přebíhajícími římsami a štukovými pásy, vertikální členění je tvořeno okenními osami pravoúhlých obdélných otvorů s vyměněnými výplněmi, které drží členění původních oken. Hlavní jižní průčelí je rozděleno rizalitem s hlavním vstupem na dvě nestejně velké části, plocha vlevo od rizalitu je osazena skupinami sdružených čtyř oken s dvoudílnými výplněmi, patra jsou oddělena římsami, které přebíhají přes nároží, nikoliv na plochy rizalitu. Rizalit je hladce omítaný, výtvarně dostatečně odlišený od zbytku exteriéru. Převažuje zde vertikální členění vysokými obdélnými okny, vstup obsluhovaný širokým schodištěm je vybaven novou výplní, nad vchodem se nachází výrazná markýza. Nad markýzou je skupina oken se čtyřdílnou výplní, nad nimi se ve třech osách nachází výraznější vyšší okna se čtyřmi tabulkami zasklení nad sebou, mezi oběma skupinami oken se nachází římsa, po stranách jsou dochovány vlajkové stožáry. Na vrcholu rizalitu je osazena deska s velkým státním znakem Československé republiky. Rizalit je zakryt mírně sklonitou oplechovanou stříškou, okraj je zvýrazněn mělkým omítkovým pásem. Vpravo od rizalitu je průčelí členěno celkem dvanácti okenními osami. Šířka krajních pěti os je o patro nižší, hmota tří krajních os je usazena v mírně vystupujícím a vyšším rizalitu tvořícím východní křídlo se starým zasedacím sálem. Patra jsou členěna nevýraznými římsami, mezi prvním a druhým patrem je římsa podstatně výraznější, podobná je podstřešní římse. Sokl je prolomen obdélnými nízkými prosvětlovacími okny s prutovými kovovými mřížemi. Okna mají výplně dvoukřídlé se čtyřmi tabulkami zasklení, většina oken má mírně vystupující parapetní římsu, která nese pásovou šambránu s jednoduchým členěním. Východní rizalit má mírně předsazené patro, přízemí je doplněno vystupujícími pásy nesoucími toto vysazení. Mezi pásy jsou v přízemí osazena širší obdélná okna se šesti tabulkami, mezi přízemím a patrem je patrný mělký omítkový pás, patro je prolomeno výrazněji vyššími okny se čtyřmi tabulkami zasklení. Dvorní fasáda je členěna podstatně jednodušším řešením v pěti osách, nižší část je vybavena jednou okenní osou, zbytek průčelí se dvěma patry čtyřmi osami. Do kouta mezi jižním a západním křídlem je vložen novodobý pravoúhlý tubus s výtahem, který drží horizontální výtvarné členění původního řešení. Východní průčelí je v levé části patrové, řešené méně náročně. V ose souměrnosti je v prostoru přízemí prolomen pravoúhlý boční vstup s výraznou pásovou šambránou, vstup je obsluhován kovovým spirálovým schodištěm mladšího původu. Vpravo od bočního vstupu se nachází jedna okenní osa s výplněmi obdobnými přízemí východního rizalitu jižního průčelí. Otvory jsou lemovány šambránami obdobnými oknům jižního průčelí. Plochá střecha zde výrazněji přesahuje. Směrem na sever dále navazuje menší hmota původní zasedací síně, spojovací část je hladká, prolomená je skupinou šesti úzkých okének. Navazující část se sálem je jednoduše členěna pásovými lisenami na krajích a mezi okenními osami. Sál je prosvětlen čtyřmi okny, střídají se zde trojdílné a čtyřdílné výplně. Severní fasáda je hladká členěná pouze lisenami do třech oddílů. Dvorní fasáda je v prostoru sálu shodná s fasádou do ulice, spojovací část je prolomena oknem a vstupem, který je obsluhován betonovým schodištěm do prostoru dvora. Křídlo se sálem je ploše zastřešeno, střecha výrazněji přesahuje. Západní křídlo do ulice lze rozdělit na tři části, ústřední hmota je po stranách opatřena drobně přesahujícími nárožními rizality, nejspíše v návaznosti na tradice nárožních věžových hmot historizujících slohů. Část vpravo navazuje na jižní část průčelí, osazeny jsou zde skupiny sdružených obdélných otvorů s pěti dvoudílnými okny. Střední hmota je ve svém výtvarném řešení podobná zbytku jižnímu průčelí s nevýraznou římsou mezi přízemím a patrem, nachází se zde deset okenních os s otvory obdobným jižní fasádě. Levá krajní osa je ve střešní rovině doplněna valbově zastřešeným nevysokým vikýřem. Rizalit vlevo je opět členěn výraznějšími římsami, západní průčelí je vertikálně členěno dvěma dvojicemi oken ve dvou osách, sdružené skupiny mají čtyřtabulkové výplně, zdobnost otvorů s mírně členěnými pásovými šambránami vychází ze vzorů na zbytku budovy, otvory v přízemí jsou osazeny kovovými prutovými mřížemi. V prostoru střechy vyrůstá v ose rizalitu jednoduchý vikýř se dvěma okny. Severní fasáda je v pravé polovině bez oken, vlevo je prolomena řadou menších oken, římsy přebíhají ze západní fasády. Při původním nároží, na které dnes navazuje nový zasedací sál z roku 1976, se nachází vedlejší vstup s plnou dřevěnou výplní, krytý nevýraznou markýzou. Osa nad vstupem je prolomena řadou oken s dvoudílnou výplní, prostřední část průčelí je prolomeno skupinami sdružených čtyř otvorů nestejné velikosti, okna v přízemí jsou osazena mřížemi. Nad střední částí je ve střeše umístěn vikýř se čtyřmi okny. Podobně jako u jižního křídla je i v případě západní části úřadu plocha do dvora řešena méně náročně. Průčelí je vybaveno pěti okenními osami s výplněmi obdobnými jižnímu dvornímu průčelí. Původní zakončující výběžek na severu je v současnosti bez oken, navazuje na něj přístavba sálu z roku 1976.