Původní budova z let 1968 až 1870 byla o dvou podlažích, tvořená střední obdélnou částí s odbavovací halou a nárožními věžemi čtvercového půdorysu, na kterou po stranách navazovala užší křídla, propojující krajní kolmo natočené širší obdélné pavilony. Původní střehy byly nízké sedlové. Původní budova byla přestavbou v letech 1936 až 1939 hmotově doplněna o novou převýšenou odbavovací halu s navýšením postranních věží s nově umístěnými schodišti a ve vrcholu kovovými ciferníky hodin. Na straně obrácené k městu byla dále ve střední části severního křídla doplněna mírně převýšená přízemní hmota restauračního sálu. Původní plochy podél středních křídel a po stranách odbavovací haly byly v parteru rozšířeny o přístavky v části s pokladnami. Budova byla oproštěna od architektonických prvků ve stylu historismu (neorenesance), plášť byl opatřen celoplošným obkladem keramickými obkladačkami z Poštorné v odstínu režného zdiva. Obklad kontrastuje s deskovým obkladem horizontál průběžného soklu po obvodu stavby ze světlezeleného liparitu a omítkou široké korunní římsy atiky formy na vstupní hale. Deskovým obkladem ze světlého kamene je také akcentováno šestiosé průčelí v parteru kolem vstupních dveří, pokračující nad zděnou markýzou formou plochých náznaků pylonů mezi vysokými frontálními okny s dělenou kovovou výplní. Vertikální dynamika pokračuje prodloužením středního pylonu nad převýšenou atiku, ukončeného hranolovým pilířem s kovovou plastikou okřídleného kola. Fasáda v úrovni atiky mezi hodinovými věžemi a halou je doplněna obdélnými pásovými reliéfy se světle nažloutlého travertinu od Josefa Fialy z let 1936-1939. Pohledově vlevo je námětem alegorie Zemědělství (žnečka, sekáč, žena sázející strom, oráč, dva lovci nesoucí skolenou laň). Pohledově vpravo je námětem alegorie Průmyslu a obchodu (dva námořníci, parník se stylizovaným caduceem v plachtoví jako symbol zámořského obchodu, železničář s krumpáčem a signalizačním praporkem, u nohou železniční soukolí, kovář s kovadlinou a kladivem, žena s mužem symbolicky nabízející pracujícím jídlo, v ruce drží pravděpodobně housku, muž džbán, v pozadí těžní věž, kouřící tovární komín a parní lokomotiva). Fasáda obrácena ke kolejišti je jednoduchá bez výzdobných prvků s kovovou novodobou konstrukcí přístřešku prvního nástupiště. Na objektu se dochovaly autentické klempířské prvky okapů a okapových svodů, dále lokálně kované vnější okenní mříže s abstraktní symbolikou okřídleného kola. Trubkové zábradlí ve formě atiky doplňuje ploché střechy parteru s pokladnami po stranách haly. Vnitřní dispozice je řešena jako podélný trojtrakt s centrální obdélnou vysokou dvoranou s kazetovým stropem, doplněnou po stranách prostorami s pokladnami. Na ni navazuje volně průběžná chodba do postranních křídel, lemována po stranách obchodními provozovnami, čekárnou, v severním křídle restaurační halou a v jižní křídle menším příjezdovým vestibulem. Při chodbě do severního křídla je situováno druhotně provedené jednoramenné schodiště do 2. podlaží, zřízené v souvislosti v souvislosti s druhotným rozšířením komerčních prostor. Odbavovací hala je reprezentativním prostorem s mramorovou podlahou, osvětlená vysokými okny. Budova byla ve stavu po dokončení přestavby v roce 1939 až do dubna 1945, kdy byla značně poškozena a proto byla následně opravována. V poválečném období byla také doplněna o instalovaná výtvarná díla. Východní stranu haly tvoří konkávně prohnutá plná stěna se sgrafitovou výzdobou o ploše 310 m2 z roku 1955 od šternberského malíře Wilhelma Zlamala. Ta je rámována dvojicí pilastrů z režného zdiva, odlehčených ve spodní části půlkruhově zaklenutými průchody. Ústřední část nad vstupem do podchodu k nástupištím představuje průvod roztančených Hanáků a Hanaček při dožínkové slavnosti, který se směrem k okrajům modernizuje s náhradou kroje za moderní oděv. Výjev se nazývá „Družba s venkovem“ a je ve spodní části doplněn veršem olomouckého básníka Aloise Rečky ve znění: „Rozkvétá kraj, má milovaná zem, když dělníci a ženci prací tvořivou ji věnčí“. Na delších stranách jsou pod okny osazeny pásové reliéfy z černého kamene od Járy Šolce, realizované na základě soutěže v roce 1960. Pohledově vlevo od vstupu je alegorie Průmyslu (stylizované postavy při pracovní činnosti, horník v porubu, textilačka a zámečník seřizující/opravující stroj a „jeřábník sahající až ke hvězdám“, kde letí sputnik). Pohledově vpravo od vstupu je osazen reliéf alegorie Zemědělství (vycházející slunce, které vítá kohout, žena sázející rostliny, muž na traktoru v obilném poli, žena sbírající jablíčka a matka se spícím dítětem). V následujících obdobích došlo k modernizaci budovy v rámci úprav interiérů obchodních prostor a čekáren nebo provozu zázemí restaurace. Došlo také k modernizaci prostoru pokladen po stranách haly. V souvislosti s využitím části dispozice druhého nadzemního podlaží bylo proraženo nové jednoramenné schodiště z odbavovací haly. Původně služební byty ve střední části dispozice druhého podlaží po stranách s průběžnou chodbou byly adaptovány postupně na kanceláře provozu železniční stanice. Na místo schodiště do podchodu byly instalovány eskalátory. V souvislosti se zřízením Centra Českých drah došlo k úpravě vstupní odbavovací haly podle návrhu Ing. arch. Jarmily a Petra Braunerových. Mezi lety 2013 až 2017 probíhala ve dvou fázích rozsáhlá rekonstrukce především modernizace podchodů a nástupišť (nosné konstrukce, rozvody sítí, materiálové provedení stříšek, schodišť, obkladů). V případě vlastní výpravní budovy však v zásadě nedošlo k narušení hmotové skladby a dispozice při zachování materiálové skladby i řady uměleckořemeslných prvků.