Společnost Duchcovsko-Podmokelské dráhy vybudovala svoji důlní elektrárnu původně pro potřeby svého hnědouhelného dolu v Novém Sedle a přestavěla ji na elektrárnu k přespolnímu zásobování elektřinou. Původní výkon elektrárny byl 15 200 kW, po přestavbě v roce 1931 se zvýšil na 21 200 kW. Uhlí bylo odebíráno z blízkého dolu Konkordia patřícího společnosti. Elektřina byla dodávána sítí vn dlouhou 257 km Karlovým Varům a dalším 61 obcím se 102 000 obyvateli a většímu počtu průmyslových závodů. Společnost měla smluvně zajištěn odběr od Spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu ve Falknově nad Ohří. Elektrárna spotřebovala ročně 62 487 t hnědého falknovského uhlí vytěženého v dolech Konkordia a Union II. V její kotelně bylo osazeno 5 strmotrubných kotlů, z toho 3 s rovinnými rošty Křídlo a 2 s rošty Pluto-Stocker. Pára roztáčela šestici parních turbín o neznámých výkonech. Elektřinu vyrábělo 6 generátorů. Nejstarší o výkonu 630 kW z roku 1908 od AEG, 2. nejstarší o výkonu 1000 kW od firmy AEG z roku 1910, 3. a 4. nejstarší o výkonu 2000 kW každý z roku 1914 od firmy Siemens-Schuckert, 5. o výkonu 2500 kW od firmy AEG z roku 1915 a 6. nejmladší z roku 1920 o výkonu 2700 kW od firmy AEG. Rozvodna byla vybavena celkem 7 transformátory o výkonech 800 kVA až 3500 kVA z let 1914 až 1922 od firem Siemens-Schuckert, Ganz a František Křižík. Elektrárna byla zbourána v roce 1968 kvůli postupující důlní činnosti. Po elektrárně se dochovalo několik rozvoden vn a řada distribučních trafostanic.