Opracování tohoto kusu vyžadovalo kvůli jeho umístění mnohem větší přesnost. Tomu také odpovídalo vlastní opracování. Nejprve byly v první fázi opracovány špičatým topůrkovým nástrojem hrany kvádříku. Jemnými údery špičkou byl přesněji vymezen jeho základní tvar. Ve druhé fázi byla vysekána stezka definující přesnou úroveň budoucích lícových, ložných i styčných ploch. Stezka překrývá v některých částech první fázi drobných záseků špičatým nástrojem. Poté byl přebytečný materiál v ploše ubrán hrubě špičatým topůrkovým nástrojem a následně celkově přerovnán sekerovitým nástrojem s rovným břitem. Záseky tvoří vějíř, tedy kameník sekal plochu z jedné pozice a rádius úderů tak vytvářel tuto typickou skladbu stop. Záseky jsou poměrně hluboké s malým odštěpem, což vypovídá i o detailním způsobu vedení úderů. Kvádr byl nakloněn tak, aby ostří nástroje a opracovaná plocha svíraly ostrý úhel menší než 45°. Výslednou snahou kameníka bylo přerovnat celou lícovou plochu včetně stezek. ). Kvádřík umístěný pod tímto kusem je opracován obdobně s tím rozdílem, že údery sekyrou byly vedeny více na kolmo. Protože na obou kvádrech nacházíme pouze kombinaci dvou úderů a jejich stop, špičky topůrkového nástroje a ostří sekyry s rovným břitem, můžeme usuzovat o použití pouze jednoho nástroje kombinující oboje a to sekyry se špicí. Rovné ostří nástroje mělo šířku břitu kolem 3 cm. Zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z opuky a lze je charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř.R3/R4.