Vůdčí myšlenkou Erbanova návrhu mateřské školy a jeslí byla „snaha o vytvoření soustavy interiérových a exteriérových prostor respektujících svět dětí, rozvíjejících dětskou fantazii a nahrazujících v maximální míře domácí prostředí.“ Tato chvályhodná snaha pro pochopení světa dětí se architektovi plně podařila. Budova se na první pohled liší od okolní zástavby. To, že je objekt určen dětem, prozrazuje nejen jakési drobné měřítko, ale i venkovní úpravy, použitý materiál, podtržený výraznou barevností. Fasáda objektu byla původně ze žlutých cihel a hnědých antukových omítek, což byl radikální odklon od panelových zdí pavilónů běžných školek. Užití přírodního materiálu - vápenopískových cihel - měla rovněž přispět k přívětivosti výrazu stavby. Okna a dveře byla natřena oranžovým, červeným a žlutým emailem. Barvy ovšem nebyly pouze dekorativní, měly i orientační charakter. Oranžová barva vyznačuje objekty mateřské školy, červené jeslí a žluté hospodářské části. Výrazným výtvarným prvkem jsou okna kaskádovitě skládaná z malých čtvercových částí, zešikmené atiky na přechodu vyšších a nižších střech a v neposlední řadě působivé hluboké ostění vstupů se zešikmenými stranami, připomínající otevřenou náruč. Celý komplex je rozdělen do několika dispozičních i konstrukčních jednotek, které je možné variabilně skládat a řadit do potřebných celků. Základní jednotkou tohoto přízemního komplexu je třída na půdorysu písmene Z (jsou zde tři třídy mateřské školy a dvě třídy jeslí). Tyto místnosti jsou otevřeny do tří světových stran a v rozích jsou proskleny, díky čemuž je v nich dostatek světla. Na třídy navazují z jedné strany vstupní prostory a šatny, z druhé potom hospodářské zázemí, jež je přístupné pouze personálu. Každá třída je tak samostatnou, komplexně vybavenou jednotkou. Jednotlivé třídy jsou pak napojené svými hospodářskými částmi přímo na hospodářský pavilon. Tím odpadají nepraktické otevřené koridory, jaké známe z klasických pavilonových školek. Ve středu každé třídy je vložen zajímavý tektonický prvek, sloupové travé, které tvoří jakýsi mezistrop a nese úložný prostor pro hračky pod stropem. Netradiční přístup autora projektu je patrný v interiéru malovanými didaktickými panely a dětskou komunikační grafikou, provedenou malířem Jiřím Fixlem, a v exteriéru dřevěnými stavebnicemi od Viktora Fixla. V oknech kočárkáren a šaten jsou sklobetonové vitráže s dětskými motivy. Dalším zajímavým prvkem interiéru jsou harmonikové skládací stěny. Dřevěný obklad stropu navozuje přívětivou atmosféru. Na každou třídu navazuje exteriérové hřiště, které je svou dlážděnou částí vklíněno do půdorysu objektu a tvoří zde jakousi terasu, chráněnou ze tří světových stran. Jednotlivá hřiště jsou spojena pískovišti a ozdobnými zídkami. Stejně jako interiér, i exteriér je rozdělen do několika menších polouzavřených prostorů, ve kterých se dítě cítí lépe, než na velké otevřené ploše. Na hřiště jednotlivých tříd navazují dále dobrodružná hřiště, velké centrální hřiště, záhonky a amfiteátr, který v letních měsících slouží jako brouzdaliště. Kolem celého objektu obíhá okružní pěší cesta, jež slouží pro přístup k jednotlivým třídám. Děti ji mohou využívat také jako koloběžkovou dráhu. Severovýchodně od komplexu se nachází samostatně stojící sklad zahradních hraček. Zajímavě je řešena nosná ocelová konstrukce objektu. Jde o systém TRUSTEEL, jež v ČSSR vyráběl v anglické licenci MKZ Chvaletice, který byl u nás používán převážně pro výstavbu rodinných domů. Je to jednoduchý kloubový systém, jehož jednotlivé díly jsou k sobě připojovány pouze šrouby. Tento systém umožňuje řadu variant obvodových plášťů.