Na hřbitově u kostela se nachází neobvykle výstavný náhrobek, pozoruhodná sochařská práce patřící hrobu s ostatky nejvýznamnějšího zdejšího rodáka, průkopníka české a moravské archeologie, historika a geografa Josefa Hladíka (1845 – 1910). Samotný hrob kryje deska s ohrazením hrobového místa s kamennými sloupky a stéla umístěná na kamenné základně o rozměru 140 cm x 80 cm x 23 cm výšky. Náhrobek je vztyčen u zadní strany hrobu o rozměru 168 (158) cm šíře, výšky 270 cm a tloušťky 79 (54) cm. Deska, kryjící vlastní rov byla zhotovena z černošedé žuly, která je zárukou pevnosti a trvanlivosti. Vrchní strana je leštěná s vysekaným nápisem se jménem a základními daty zemřelého. Uvedený text: +/ Zde očekává svého vzkříšení/ PAN / JOSEF / HLADÍK / ředitel c. k. paedagogia, / v Příboře a na Moravě. / Archeolog a spisovatel./ Zemřel dne 26. února 1910 v 65. roce věku svého. Kéž mu Bůh milosti své / neodepře! / Hladká deska je usazena na obrubě jemnozrnného pískovce s hrubě přitesanými hranami. Obdobné kvádrové sloupky v počtu 6 ks vymezují prostranství vlastního hrobového místa. Na svrchní plochy zadních sloupků oplocení jsou umístěny 2 ks nádob, keramické nádoby jsou zdobené rytým dekorem a slepené z jednotlivých střepů. Jsou svým tvarem poplatné nádobám tzv. lužické kultury, do kterých lidé ukládali popel svých mrtvých na žárovém pohřebišti u Měníka. Vlastní náhrobek je pak výpovědí o člověku, který měl úzký vztah nejenom k archeologii, ale ke studiu dávné historie lidstva. Stéla je monumentálního rozměru, nepravidelného tvaru, vyrůstá ze skalního terénu, který je rozčleněn do horizontálních vrstev a navozuje dojem úseku skalnatého mořského břehu, který byl po tisíce let narušován mořským příbojem. Na levé straně náhrobku je vytesán pařez stromu, lípy, s kořeny zapuštěnými do skaliska. Kmen byl však seříznut a na jeho okrajích je sesychající kůra, jediná životaplná ratolest se pne vzhůru. Lipová haluz částečně zakrývá část přímého překladu portálu i svislé břevno kříže, který vyvolává dojem, že byl zhotoven z kuláčů. V místě, kdy byl kříž zaražen do skaliska, je umístěna lebka. Pod její spodní čelistí jsou umístěny předměty, které Josef Hladík nacházel při svých archeologických výzkumech, jako např. nástavec sekery z doby kamenné nebo hrot oštěpu pocházející asi z doby bronzové. Také v tomto místě je část sloupu s kanelovaným dříkem a jónskou hlavicí. Na stéle jsou dále umístěny další keramické nádoby s rytým zdobením a rozsypanými mincemi. S listy u klenáku, který navozuje svým tvarem krystal minerálu, vyrůstá trojice akantových listů s květem. Drobná zpodobněná sova, která je starověkým symbolem moudrosti, svírá ve svých drápech větvičku vavřínu. Ve vyšším plánu stély se nachází jakýsi vzorník způsobů zdění, používaný v různých etapách nejstarších dějin lidstva, např. úsek kyklopského zdiva, popř. architektonické články pocházející z románské sakrální architektury. Zasazená deska o rozměru 95 x 50 cm z leštěné tmavé žuly s vytesaným nápisem je s uvedeným textem, který vyjadřuje žal manželky Josefa Hladíka: Na nebi je tolik hvězd/ ale pro mne žádná,/ zhasla mi a zapadla/ moje hvězda jasná./ Světem půjdu samotna/ vždyť je život krátký,/ a má hvězda – pouhý sen/ jenom přelud vratký./ Snad se jedná o slova básně literáta Adolfa Heyduka (1835-1923), který byl Hladíkovým vrstevníkem. Nad nápisovou deskou je stéla již hladká, pouze s vyobrazením malého úseku kyklopského zdiva, na levé straně je zakončena motivem části koruny smuteční vrby, která se kloní k zemi. V prvé části je zasazen medailon o výšce 39 cm s portrétem z bělavého mramoru, který zachycuje podobu Josefa Hladíka. Portrét je doplněn v kameni vavřínovou větvičkou se stuhou, „jakási náhrada za pocty, které by si zasloužil, ale kterých se mu za jeho života příliš nedostalo. Tento pomník, vztyčený na místě jeho posledního odpočinku, se tak alespoň pro jeho nejbližší stal jakýmsi částečným zadostiučiněním“. Na jižním boku vtesaná signatura: A. Loos/ Brno// Materiál světlý pískovec, tmavá leštěná žula, bělavý mramor.