Smuteční obřadní síň je situovaná v ose vstupu městského hřbitova, založeného na jižním okraji města v roce 1898. Na hřbitov se vchází pilířovou bránou, ve které jsou osazena výtvarně pojatá dvoukřídlá kovová vrata se stylizovanými motivy křížů. Uprostřed vstupní partie hřbitova je situována smuteční obřadní síň, pohledově výrazná stavba, která uvozuje samotný hřbitov obdélného půdorysu, navazující východním směrem. Obřadní síň ve tvaru kubusu, o čtvercovém půdorysu a s plochou střechou, charakterizuje železobetonová konstrukce a výplňové cihelné zdivo. Konstrukčně i vizuálně je stavba pojata tak, že spodní část tvoří vylehčená pilířová konstrukce, nesoucí kubus z režného zdiva. Spodní část stavby je omítnutá a ze tří stran dělená pravidelným rozestupem vertikálně obdélných okenních otvorů. Vstup stejného rozměru jako okna je uprostřed pětiosého hlavního průčelí a kryje jej širší přímá markýza se zkosenými stranami. Postranní průčelí jsou rovněž o pěti osách. Horní větší část stavby tvoří mírně vystupující plocha z režného zdiva v omítnutém úzkém lisénovém rámci. Stejně jednoduše byl řešen i interiér, kde jsou zachována atypová kovová stropní svítidla s motivy dvou jehlanů (celkem 16 ks). Ojediněle zde zůstalo dochováno také hlavní výtvarné dílo – rozměrná kovová plastika s motivy trojúhelníků a jehlanů. Při zadním průčelí je nižší omítnutá část stavby s technickým zázemím. Výraz stavby byl bohužel poznamenán nevhodnými novodobými výplněmi, zčásti i těžší plechovou střechou a přístavbou zázemí. / Budova byla řešena jako jednotné umělecké dílo, včetně výtvarných komponentů. Jsou jimi tři zachovaná díla v tzv. bruselském stylu – vstupní kovová vrata se stylizovanými motivy křížů, rozměrná nástěnná kovová plastika v čele interiéru a stropní atypová kovová svítidla (16 ks). Výtvarně řešené kovové pruty v interiéru u okenních otvorů bohužel zanikly. Výtvarníkem všech těchto kovových prvků byl s největší pravděpodobností významný sochař a kovář Pavel Krbálek. S jistotou je jeho autorství doloženo u vstupní brány z roku 1958, kterou realizoval spolu s Josefem Symonem, spolužákem v ateliéru Bedřicha Stefana na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.