Patrová vila postavená v romantickém duchu historizujících forem s náročnou řezbářskou výzdobou fasády byla zjevně ovlivněna architekturou tzv. švýcáren a z části i nastupující secesí, což se projevilo především v interiéru. Postavena byla přibližně na obdélném půdorysu a završena sedlovou střechou nízkého sklonu krytou v současné době eternitovými šablonami (do 80. let 20. století původní břidlicí). Střechu prostupují nízké pultové vikýře prosvětlující půdní prostor. Vstupní jižní průčelí má centrálně umístěný štítem ukončený rizalit s balkonem v patře a podkroví, kterému je předsazen vstupní portikus s předloženým schodištěm. Východní průčelí směřující do zahrady bylo opatřeno zimní zahradou ocelové konstrukce, která navazovala na jídelnu a přístupnou i zvenku pomocí předloženého schodiště. V jejím místě se dnes nachází terasa s původní keramickou dlažbou. Nejvýraznějším prvkem fasády, jak již bylo výše zmíněno, jsou dřevěné náročně řezbářsky opracované prvky nejrozmanitějších tvarů, které se uplatňují mj. i u falešného hrázdění, v přesazích zhlaví trámů, u balkonů apod. Dle vzpomínek pamětníků byly dřevěné prvky opatřeny šedozeleným nátěrem v kombinaci s červenohnědou barevností jejích detailů. Fasády dále dekoruje sokl, s pískovcovým obkladem, jež imituje kyklopské zdivo, nárožní bosáže, štukové šambrány oken, v přízemí doplněné cihlovými segmentově ukončenými záklenky, v patře imitující lidovou řezbu se stylizovanými ptačími hlavami, šambrány oken zvýšeného suterénu jsou provedeny z pískovce a také opatřeny cihelnými segmentovými záklenky, vstupní portikus má štukové maskarony a nad vstupem erb, který v současné době vyplňuje znak města Cvikova. Zdobnost fasád dále doplňovala i barevná výmalba, která byla při rekonstrukci jen volně obnovena, východní fasáda směřující do zahrady měla v prostoru nad zimní zahradou malovaný nápis: „Villa / Traut Heim“. Součástí fasády byly i chrliče ve tvaru gryfů, dodnes torzovitě dochované. Severní fasáda s venkovním vstupem do suterénu byla v 80. letech 20. století doplněna tubusem schodiště ve stylu brutalismu, s cihelným obkladem, později cca kolem roku 2000) doplněnou měděným opláštěním v horní části, které mělo objekt propojovat s rozsáhlou přístavbou, k jejíž realizaci nedošlo. Výplně otvorů jsou původní, v suterénu jednoduché kovové dělené šachovnicově do malých tabulek s částmi umožňujícími ventilaci. Okna zvýšeného suterénu jsou segmentově ukončena dvojitá s vyzděnou špaletou se šesti křídly příčně dělenými v horní třetině. Okna patra mají stejné konstrukční řešení, jen jsou pravoúhle ukončena. Okna reprezentativních a obytných prostor jsou opatřena vitrajemi. Okna obytné části podkroví jsou také dvojitá s vyzděnou špaletou, avšak menších rozměrů a jednoduššího konstrukčního řešení. Okna jsou opatřena původním kováním s bambulkovými závěsy a kovovými zdobnými olivami a obrtlíky v méně exponovaných prostorách. Dveře hlavního vstupu jsou dvoukřídlé z části prosklené, opatřené nadsvětlíkem a bočními pevnými díly. Dveře jsou opatřeny mříží a kováním se secesními florálními motivy. Za vstupními dveřmi do vily se nachází menší předsíň s dvoukřídlými dveřmi s florální secesní vitrají v nadsvětlíku (ke zmenšení vstupní prostory došlo při rekonstrukci v 80. letech, původně se vnitřními dveřmi vstupovalo přímo do haly). Ústřední prostorou přízemí je do patra otevřená schodišťová hala s centrálním sloupem a pilastry, které vynášejí ochoz patra. Sloup i pilastry jsou opatřeny povrchovou úpravou v podobě umělého mramoru a hlavice dekorují růže. Z chodby byl východním směrem přístupný salon a jídelna, na sebe navazující a vzájemně propojené místnosti. V jídelně se dochoval štukový strop s motivy růží (shodné s pilastry a sloupem haly) a vestavěná nábytková stěna v místě propojení se salonem. Na jídelnu navazovala z východu již zmíněná zimní zahrada (dnes otevřená terasa). V 80. letech došlo k proražení nových dveří do salonu z nově vzniklé chodby původního zádveří. Ze severu byla z haly přístupná kuchyně a dva spížní prostory, dále záchod s umývárnou. Jižním směrem byla z haly přístupná místnost, v plánové dokumentaci označená jako „Spiel Zimmer“. V někdejší „herně“, která má spíše charakter pracovny je dochován původní vestavěný dýhovaný nábytek a obložení stěn, strop je dřevěný kazetový. Zalomené dřevěné schodiště s florálními motivy tvoří dominantu jihozápadní části haly. Do prostoru pod schodiště byl vestavěn sedací kout prosvětlený vitrajovými okny, dochováno je dýhované obložení stěn. Podlaha haly byla v 80. letech opatřena novou dlažbou. Patro dle dobových zvyklostí náleželo soukromí obyvatel domu. Z ochozu opět se sloupy a pilastry, tentokrát však dřevěnými a s motivy kaštanů se z jihu vcházelo do blíže nespecifikované místnosti (dětský pokoj?) s balkonem, ze které byl ze západu přístupný pánský pokoj z východu dámský pokoj, na který ze severu navazovala i s chodby přístupná ložnice. V 80. letech došlo k vyboření příčky mezi pokoji a zřízení podia, čímž vznikl sál pro kulturní akce. Přes celé východní průčelí se nacházel z dámského pokoje a ložnice přístupný balkon (pavlač), v současné době zkrácená. Ze severu byla z chodby a z ložnice přístupná koupelna a doplněná ze západu menší místností (převlékárna?), dále schodiště na půdu a opět záchod s umývárnou. V suterénu se kromě sklepních prostor nacházelo provozní a technické zázemí domu, tj. prádelna s vyvařovacím kotlem, záchod, místnost pro správce domu a také jeho malý byt ve východní části půdorysu. V podkroví se nacházela tmavá komora (fotokomora) a další blíže nespecifikované komory. Dnes podkroví slouží pro potřeby ZUŠ a je přístupno přistaveným schodištěm. Vybavení interiéru bylo oproti exteriéru již více laděno do secese (alespoň, co je z dochovaného původního vestavěného mobiliáře patrné). Jedná se především o dveře, které byly buď jednodřídlé, či dvoukřídlé stejného výtvarného ztvárnění zasazené v bohatě tvarovaných obložkách s rostlinami lotosu včetně kořenů po jejich stranách. Dveře jsou dále dekorovány reliéfy rozvilin s granátovými jablky. Nově doplněné dveře při rekonstrukci v 80. letech jsou zjednodušenými tvarovými kopiemi původních, avšak bez řezbářské výzdoby.