Kvádr byl hrubě v první fázi modelován špičatým topůrkovým nástrojem. Finální začištění bylo provedeno sekerovitým nástrojem s mírně oblým ostřím o velikosti kolem 5 cm. Zajímavé je provedení rastru kladení stop, kde kameník zvolil tzv. „V“ variantu, kde opracování probíhá šikmo ze dvou protilehlých rohů a střed je dosekán zvlášť, takže vznikne jakési písmeno V. Tento způsob práce koresponduje s archaičtějším pojetím zpracování lícové plochy. Můžeme jej považovat za starší dekorativní typ užívaný především v románské architektuře. Takto opracované kvádry byly typické pro stavbu kláštera Maria Laach v Porýní – Falci, nebo kostel sv. Godeharda v Hildesheimu v Dolním Sasku, či kostel sv. Petra v Hirsau v oblasti Bádenska – Württemberska. Kamenný prvek je z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4.