Současný vstup do komplexu štol je od severozápadu ze dna rozsáhlé cca 10 m hluboké spadliny. Komplex podzemních prostor tvoří stabilní hornina (kaolinizované arkózy) bez výztuže. Monumentální podzemní prostory s mohutnými komorami mají díky kaolinitu šedobílou barvu. Hlavní štola nemá přímý směr, na trase se klikatí a směřuje zhruba od severozápadu k jihovýchodu. Po stranách má řadu bočních štol a komor. Celková délka chodeb dosahuje 1064 m, jejich výška je proměnlivá od 1,5 do 12 m a šířka od 2 do 8 m. Nejimpozantnějším prostorem je „dóm“ o výšce 12 m a šířce 8 m. S ohledem na vysokou soudržnost horniny nebylo potřeba budovat v chodbách výdřevy, typické pro těžbu jiných surovin jako je např. uhlí. Na jihozápadním okraji komplexu vybíhá na povrch hlavní těžní štola, kterou se dopravoval z dolu vytěžený materiál a odtud pokračoval dále k plavírně k dalšímu zpracování. Na stěnách štol jsou viditelné stopy po původních ručních nástrojích (tzv. prajzáky) a v čele některých komor je patrné tzv. kopání ve stupních. V čele jedné z chodeb se dochoval vytesaný hornický znak se zkříženými nástroji (želízko a mlátek)a datací 1891 (datum ražení chodby). Na jedné ze stěn je vytesaný obdobný znak s datací 1920, dokládající snahy o obnovení těžby na počátku 20. století. Součástí podzemních prostor jsou i bývalé komíny, těmi se pro snazší manipulaci shazovala do štol odtěžená hornina z povrchu a dopravními vozíky byla dopravována ven. V současnosti jsou komíny zaplněny výraznými jílovými splachy ze spadlin. Ve východní pro veřejnost nepřístupné části dolu najdeme v zadních komorách stovky novodobých plastik vytvořených právě z kaolinické zeminy, splavené do dolu z nadloží. Pohyb návštěvníků v dole na několika místech zajišťují dřevěná schodiště a pochozí lávky, stávající vstup do dolu je novodobý. Odvětrání zajišťuje dvojice vrtů zaústěných na povrch terénu.