Socha stávala nejprve v centru obce, posléze u čp. 2. Fragmenty sochy byly v minulosti údajně deponovány v prostorách bušovického zámku. Materiálem byl pravděpodobně pískovec. O vzniku této první svatojanské sochy nás zpravuje pisatel pamětní knihy obce Bušovic z let 1920-1928, jímž byl řídíci učitel Dominik Tion. Ten nejprve v konceptu k této pamětní knize stručně píše: „Historie sochy, jak mi ji přinesl dejšinský kaplan P. Alois Černý z fars. nějakých zápisů: Sibylla Zdeňka Robová, měštěnínka rokycans., rozená Wiederspergová z Wiedersperku, jejíž dcera Marie se uzdravila na přímluvu sv. J. N., postavila tuto sochu sv. J. a její sestra jeptiška Rozina – premonstrát. kláštera v Chotěšově – darovala do kaple obraz – r. 1721-1735.“ Do samotné pamětní knihy však Tion tyto informaci nepřenesl; napsal zde jen tolik, že sv. Jan Nepomucký „stál na návsi asi od r. 1727.“ V pamětní knize obce poté Dominik Tion popisuje přenesení sochy, ke kterému došlo zřejmě v roce 1894. Toho roku byla totiž budována silnice přes ves, o čemž obecní pamětní kniha uvádí: „Druhou neméně důležitou cestou byla k Sedlecku, vlastně jen k okres. silnici vedoucí přes Střapol na Břasy. I tato cesta, jež vedla k polím selským, byla v hrozném stavu a nemohlo se tudy za špatného počasí vyjeti. Cesta tato pak měla po řádné úpravě cesty přes ves – na hráz – spojovati právě dokončenou silnici k Vitince. Rokování o její stavbě odbylo se ve výboru 13. prosince 1891, stavěti se začala až v r. 1894 (usnes. = 15./3. 1894).“ O samotném přenesení sochy tu pak čteme: „Při opravě silnice přes ves – vzaly za své 3-4 lípy (pěkné) – pod jejichž korunou krčila se socha sv. Jana Nepomuckého. Socha byla pak postavena ke sroubku Struškovic (u č. 2) – a lípy vykáceny. Dole pak, kde dnes jest místo vyhlédnuté na sochu Svobody – stávala stará – ohyzdná – rozbitá obecní kolna – či stodola. Uvnitř byla stará stříkačka, které se používalo při hašení požáru. Jaká asi byla, možno si představiti z tohoto ocenění ke dni 15./3. 1891 = »vzhledem k jejímu stáří přes 60 let a vzhledem k zastaralému systému« na 50 zl. – Obec. výbor usnesl se stodolu rozbořiti, místo vhodně upraviti, zasázeny sem lípy a kaštany – a socha sv. Jana Nep. byla sem pak přenesena a kolem ní zřízena železná mřížka. – Sochu pak značně již poškozenou – opravil tehdy zde bydlící občan – Václ. Šlouf, kamen. mistr v Plzni u fy Cingroš. – Bydlil v domku – kde říkáme »Hamburk« – a který od rodiny Ptákovic koupil.“ Krátce po svém přenesení, na konci roku 1896, však byla socha poškozena, o čemž se v téže pamětní knize píše: „K této soše nese se ještě tato vzpomínka – celkem nemilá = O Sylvestru v r. 96 bylo v hostinci ve vsi (maj. Jan Krauz – nájemce host. = zdejší obč. Jos. Filip, příj. »Filípek«) živo. Hostinský dal, jak bývalo zvykem, »Sylvestrovské pivo«. Pilo se a zpívalo se, a tu zdejší občan – tesař Beneš (všeobec. se mu říkalo »Martinec«) cítil se jednou písní dotčen, popadl sklenici a po kováři Jos. Jílkovi ji hodil. – Byl ovšem »vyhozen« – a chasa, která tam byla, za ním běžela na náves a po něm házela kusy ledu a kamením. I sv. Jan tehdy byl degradován = přišel o 2-3 hvězdy ze »svatozáře« – a zbožné tetičky je druhý den sebraly a uschovaly. Beneš upadl – pravděpodobně ho někdo kamenem udeřil; možná že i upadl, protože bylo náledí a on byl silně napilý. Dokázati se nic nemohlo – a také ani Beneš, ani rodina nikoho nestíhala. Jenže Beneš potom ležel až do léta – bral podporu nemocenskou – rána mu hnisala – byl dopraven do nemocnice – a tak aféra vyšla najevo. Podporu v nemoci prý bráti neměl – a věc byla vyšetřována; mezitím Beneš zemřel – a obec musela celou rodinu podporovati, protože měl asi 6-7 nezletilých dětí. V protokolech obec. výboru pak čteme zápisy – jak často a kolik obec dala nebo musila dáti vdově, která dosud zde žije. Také synové a dcery jsou již provdané a jistě se na tuto příhodu nepamatují.“ V roce 1925 byla posléze socha zničena. I o tom referuje obecní pamětní kniha, v níž čteme: „I socha sv. Jana ukončila neslavně svoji existenci. Stalo se tak v r. 1925 (viz o tom zprávu zaznamenanou na str. 32 v kronice z r. 1925). Neznámí pachatelé urazili hlavu, kterou as pohodili do rybníka. Jednalo se však již dříve – hned po převratu – o její odstranění z návsi a na její místo měl býti postaven pomník padlým zdejším občanům ve světové válce. Ale narazilo to na odpor některých občanů – vlastně občanek, které nechtěly dopustit, aby tento svatý užíval zaslouženého odpočinku někde v ústraní, a tak sv. Jan zůstal na svém místě. Po této nehodě byla socha – vlastně již zbytky její – uloženy na školním dvoře, a když se v r. 1926 vystavěla zděná kolna na pohřební vůz zdejší Hospod. besedy, hodily se zbytky sochy dobře do jejích základů – kde nerušeně budou odpočívati snad déle, nežli stál na návsi asi od r. 1727.“ Zničení sochy se obdobně věnuje i koncept k obecní pamětní knize, kde se k roku 1925 píše: „3./V. = Z neděle na pondělí byla zdejší socha sv. Jana Nepom., která stála nedaleko můstku, od neznámého pachatele, pravděpodobně cizího, poškozena. Pachatel urazil soše hlavu – někam ji pohodil – snad do rybníka – a ještě jinak ji otloukl. [...] V záležitosti této mělo obec. zastup. schůzi a usneslo se, že se socha odstraní – a místo ní nějaký vhodný pomník s letopočtem – a nápisem. Socha – vlastně tělo asi na 2-3 kusy přeražené bylo skutečně odklizeno na školní dvůr, kde dodnes pod stromem leží.“