Terasovité členění zahrady respektuje povahu parcely s výhledy do okolí. Albert Esch při navrhování zahrady navázal na hmotu budovy, kterou Ernst Wiesner pojal výrazně kaskádově s obytnými terasami ve třech (čtyřech) úrovních nad sebou. Toto terasovité pojetí se výrazně projevuje zejména v pohledech na severozápadním uličním průčelí vily. Nejníže položenou terasou vily je dlážděná plošina navazující na jihozápadní a jihovýchodní přízemí vily. Součástí je jihovýchodně situovaná zahradní lodžie. Eschovo pojetí zahradní úpravy se inspiruje terasovitým uspořádáním budovy. Nejvýše položenou zahradní terasu situuje k jihovýchodní straně budovy, kde je naopak hmota vily nejníže položena. Od tohoto místa, kterému dominuje zmiňovaná zahradní lodžie, terén zahrady klesá a je překonáván terasováním až do nejníže situované polohy zahrady, kde je vymezena menší travnatá plocha. Pozvolný terén byl nenásilně upraven terasováním, a to bez nutnosti zřizování zděných zárubních zídek. Terasy byly pouze vymodelovány z rostlého terénu. Jenom největší výškový přechod na rozmezí mezi nejníže položenou terasou a travnatou plochou byl překonán kamennou zídkou vystavěnou z nasucho kladených lomových kamenů. Taktéž většina schodišťových stupňů mezi zahradními terasami byla vytvořena z nasucho kladených kamenů. Vzhled zahrady tedy určovala práce s terénem v kombinaci s vhodným osázením teras a svahů mezi terasami vytrvalými květinami (perenami). Zbývající část zahrady v sobě pojímá zejména vstupní prostor před severovýchodním průčelím vily s garážemi. Tento prostor byl od okolních parcel uzavřen vysokou zdí osazenou popínavými dřevinami, které se uplatnily také na fasádě vily (Ampelopsis Veitschi, Glycine chinensis, Polygonum Auberti). Na zdi před jihovýchodním průčelím vily byly použity popínavé růže. Ve spodním jihovýchodním rohu zahrady byl vyčleněn prostor pro dlážděné odpočivadlo, ke kterému bylo směřováno schodiště propojující zahradní terasy. Nejpůsobivější část zahradní úpravy rozkládající se před jihovýchodním průčelím vily se nejlépe uplatnila při pohledech shora, tedy z oken a teras vily, a to díky efektnímu působení plošně vysazených trvalek. Nejvýše položená obytná terasa, která tvoří součást vily, byla vydlážděna nepravidelnými travertinovými dlaždicemi. V dlažbě bylo ponecháno pět otvorů s boxy pro výsadbu trvalek. Tři větší středové byly osazeny Nepeta Mussini a Oenothera missouriensis, menší boxy pak Iris sibirica Snow Queen a Geranium platypetalum. Nejvýše situovaná terasa pod vilou byla podle Eschova publikovaného (GRIMME, Karl Maria, 1931, s. 30) osazovacího plánu vyhrazena vyšším trvalkám. (Osazení teras podle osazovacího plánu dokládají také dobové fotografie.) V druhovém spektru převažovaly rody Phlox, Achillea, Erigeron, Helenium, Salvia, Gypsophila, Coreopsis, Gaillardia, Aster, Papaver, Delphinium, Salvia, Leucanthemum, Rudbeckia, Chelone, Solidago, Iris a Lupinus. Následující květinové terasy Esch člení římskými číslicemi (I až IV). Poté následuje svah navazující na travnatou plochu. Na I. terase byly zastoupeny rody Arabis, Iris, Aster, Cerastium, Aubrieta, Iberis, Lychnis, Saponaria, Phlox, Campanula, Heuchera a mezi ně je vysázen Crocus na zplanění. Na II. květinové terase byly vysázeny rody Aubrieta, Alysum, Phlox, Geum, Dianthus, Veronica, Euphorbia, Helianthemum, Gypsophyla a Narcisus určený ke zplanění. Na III. rody Iberis, Phlox, Saponaria, Allyssum, Thymus, Oenothera, Viola, Tunica, Aster, Lychnis, Cerastium, Campanula, Heuchera a Tulipa na zplanění. Na IV. terase byly v druhovém spektru zastoupeny rody Sedum, Veronica, Saxifraga, Nepeta, Arabis, Aubrieta, Iberis, Allysum, Phlox, Helianthemum, Gypsophyla, Euphorbia, Dianthus, Geum, Cerastium, Campanula, Heuchera a narcisy na zplanění. Použita byla také půdopokryvná jehličnatá dřevina Juniperus Sabina. Následoval svah, který navazoval na travnatou plochu v nejnižší části zahrady, který byl osázen skalníky (Cotoneaster horizontalis, Cotoneaster praecox) v kombinaci s břečťanem (Hedera helix) a barvínkem (Vinca minor). U plotu zahrady, na jižní a západní straně byly vysazeny keře Cytisus Laburnum, Rhododendron Catawbiense, Cotoneastr salicifolia floccosa, Philadelphus Girandole, Prunus laurocerasus schipkaensis, Forsythia suspensa, Juniperus virginiana glauca, Juniperus chinensi Pfitzeriana , cydonia japonica, Syringa Michael Buchner, Azalea Kosters Red Brilliant a Amelanchier canadensis, které byly kombinovány (mezivýsadba) s trvalkami Bergenia hybrida, Funkia Sieboldi, Astilbe Arendsi, Campanula van Heuttei, Campanula pers. Moerheimi, Lilium lancifolium, Digitalis, Farne, Cimicifuga v druzích, Rodgersia tabularis, Iris sibirica (modrá a bílá) a Spiraea Aruncus, Delphinium. (Pozn. vědecké názvosloví nebylo převedeno do současného.) Původně použitý sortiment rostlin se v zahradě dochoval pouze v torzu, zachována zůstalo ovšem členění ploch i terasování hlavního jihovýchodního zahradního parteru. Vzhledem k tomu, že se dochoval historický osazovací plán (GRIMME, Karl Maria. Gärten von Albert Esch. Wiena, 1931), je možné provést rehabilitaci zahrady.