Stejně jako na svém dolnobeřkovickém panství, nechal i v mimoňském zámeckém parku hrabě umístit sepulkrálně laděné pomníky svých příbuzných, konkrétně své matky a tchyně. Rovněž zde nachal vystavět fiktivní mauzoleum, které bylo podle dobového popisu zahrady umístěno na svahu kopce, v melancholickém lese. Mauzoleum i dvojice pomníků měly výrazný sepulkrální charakter, který odpovídal nejen dobovým teoriím zahradního umění, ale také Hartigovu přístupu k smrti. Ten byl ovlivněn tehdy oblíbeným anglickým románem a meditační poezií, jejíž tvorbě se hrabě aktivně věnoval, ale také jeho chatrným zdravím, kterým trpěl již jako třiadvacetiletý. S vědomím možného brzkého konce pozemského života rovněž velmi brzy sepsal první variantu své první závěti z roku 1788. Ta je v kontextu mimoňského zámeckého parku velmi zajímavá především díky myšlence hraběcího pohřbu v parku poblíž mauzolea. Dobový popis líčí prostředí, do něhož bylo mauzoleum zasazeno: „Lesíky tmavého a hustého listí v nerovném kamenitém terénu nabízejí smutné a strašlivé podlehy (…); zde mauzoleum a hraby; zde přátelství a láska roní jemé slzy vzpomínek.“ Mauzoleum lze na základě dobového popisu i přepisu nápisu na jeho desce ztotožnit s dodnes stojícím sochařským dílem situovaným v menší rokli ve východní části parku. Poblíž něj se nachácí dvojice uměle vyhloubených jeskyní, z nichž jednu lze zřejmě ztotožnit s temnou a ponurou jeskyní, v níž byla umístěna urna, jen spoře osvětlená lampou. Mauzoleum, či jeho dodnes dochovaná část, má podobu pylonu členěného mohutným soklem a hlavicí zaklončenou pininovou šiškou. Boky pískovcového pylonu imitují kamenné zdivo, na jeho čelní straně je reliéfně provedený medailon s iniciálami hraběte Hartiga „FH“ obklopený vavřínovými festony. Na čelní straně soklu je vytesán nápis, který ve volném českém překladu zní: „Smrt udeří kdykoli, v jakémkoli věku, bude třeba opustit všechno – půdu, ženu, palác, z tolika půvabných stromů, jejichž stínu si vážíš, ti zbude jen smutný cypřiš.“ Jedná se o volný překlad Horatiovy druhé knihy Ód. Sochařské dílo je proto v některých mapách označeno jako pomník básníka Horatia.